Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti stěžovatele D. B., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Poláčkem, advokátem se sídlem v [adresa] proti příkazu k domovní prohlídce vydanému Okresním soudem v Pardubicích dne 5. 2. 2009, sp. zn. 24 Nt 711/2009, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud - pro porušení čl. 2, čl. 3 a čl. 90 Ústavy České republiky, čl. 4 odst. 4, čl. 7, čl. 10, čl. 12 odst. 1 a 2, čl. 37 odst. 2 a 3, čl. 39 a čl. 40 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 8, čl. 17 a čl. 18 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod - zrušil v záhlaví označený příkaz k domovní prohlídce, kterým byla s poukazem na § 83 odst. 1 tr. řádu a na důvod uvedený v § 82 odst. 1 a 2 tr. řádu nařízena domovní prohlídka ve výroku specifikovaných nemovitostí.
Z kopie příkazu, resp. potvrzení na něm zaznamenaného, se podává, že výše označené rozhodnutí okresního soudu bylo zástupci stěžovatele (shora jmenovanému advokátovi jednajícímu na základě plné moci datované dnem 24. 10. 2008) doručeno dne 11. 2. 2009.
Podle ustanovení § 83 odst. 1 tr. řádu se příkaz k domovní prohlídce doručí osobě, u níž se prohlídka koná; má-li však tato (z pohledu trestního řízení třetí) osoba postavení jiné, než předvídané v § 62 odst. 2 tr. řádu (tj. obviněného, poškozeného nebo zúčastěné osoby), pak se tím spíše uplatní obecný princip (jež toto ustanovení jinak reflektuje), že má-li taková osoba zástupce na základě plné moci, je účinným doručením příkazu k domovní prohlídce doručení tomuto zástupci. Jinak řečeno, stěžovatelova procesní situace není připodobitelná k jakékoli výjimce z obecného pravidla, že má-li účastník zástupce s procesní plnou mocí, doručuje se zástupci.
Z toho plyne, že lhůta k podání ústavní stížnosti se v předmětné věci odvíjela od doručení rozhodnutí zástupci stěžovatele (k relevanci okamžiku doručení příkazu k domovní prohlídce srov. sp. zn. I. ÚS 6/03 a II. ÚS 6/03), a ani stěžovatel neargumentuje ve prospěch názoru opačného. Podle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.
Jelikož tedy lhůta k podání ústavní stížnosti počala běžet dnem 12. 2. 2009, skončil její běh dnem 14. 4. 2009; byla-li ústavní stížnost podána až 19. 6. 2009, stalo se tak po jejím uplynutí. Připomíná se, že zmeškání této lhůty podle konstantní judikatury Ústavního soudu nelze prominout. V důsledku toho nezbylo než soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout, neboť je návrhem podaným po lhůtě stanovené tímto zákonem.
Stěžovateli se připomíná, že byl-li posléze trestně obviněn, je mu ku případnému procesnímu zpochybnění provedené domovní prohlídky jakožto důkazního pramene, resp. užitelnosti odtud orgány činnými v trestním řízení vyvozovaných skutkových zjištění, k dispozici celé další trestní řízení, včetně eventuálních opravných prostředků v režimu obecného soudnictví.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. srpna 2009
Vladimír Kůrka soudce zpravodaj