Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. F. V., zastoupeného JUDr. Petrem Novákem, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. dubna 2013 č. j. 3 Tdo 12/2013-51, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností ze dne 16. 5. 2013, doplněnou podáním ze dne 12. 6. 2013, stěžovatel napadl a domáhal se zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, přičemž tvrdil, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 6 odst. 1, čl. 7 odst. 1, čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod, porušen měl být i čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Napadeným unesením Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 trestního řádu (dále jen "tr. ř.") zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2012 sp. zn. 5 To 314/2012, kterým byl podle § 258 odst. 1 písm. a), d) tr. ř. zrušen v celém rozsahu (odsuzující) rozsudek soudu prvního stupně a kterým bylo podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodnuto, že se stěžovatel jako obžalovaný podle § 226 písm. b) tr. ř. zprošťuje obžaloby; dále pak Nejvyšší soud podle § 265k odst. 2 věty druhé tr. ř. zrušil všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V ústavní stížnosti stěžovatel vytýká Nejvyššímu soudu přílišný "aktivismus", jde-li o přezkum rozsudku odvolacího soudu, jakož i nesprávné posouzení problematiky tzv. utajeného svědka a policejní provokace, dále pak upozorňuje na nepřiměřenou dobu trestního řízení a v této souvislosti (zřejmě) na možnost zastavení trestního stíhání. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Ústavní soud dává ve své rozhodovací praxi dostatečně najevo, že ústavní stížností by měla být napadána zásadně konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, neboť ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem. V souzené věci stěžovatel napadá usnesení Nejvyššího soudu, proti kterému sice není žádný opravný prostředek (s výjimkou obnovy řízení) přípustný, na straně druhé jde o rozhodnutí, jímž byl zrušen rozsudek odvolacího soudu a věc byla tomuto soudu vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Z uvedeného plyne, že věc dosud nebyla pravomocně ukončena, soudní řízení nadále probíhá, přičemž stěžovatel se po jeho skončení (resp. po vyčerpání všech procesních prostředků ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) bude moci s ústavní stížností obrátit na Ústavní soud, pokud (vůbec) taková potřeba vyvstane. Z výše uvedeného důvodu Ústavní soud, v souladu se svou konstantní judikaturou [viz např. usnesení ze dne 30. 3. 2006 sp. zn. IV. ÚS 125/06 (U 4/40 SbNU 781)], ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. června 2013
Jan Filip v. r. soudce Ústavního soudu