Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje), soudce Milana Hulmáka a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti obchodní společnosti Jaroš Real Estate, s. r. o., sídlem [adresa] Praha 2 -Vinohrady, zastoupené Mgr. Jakubem Řehořem, advokátem, sídlem [adresa] proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. března 2026 č. j. 25 Co 316/2025-110 a rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 14. srpna 2025 č. j. 55 C 44/2024-75, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Náchodě, jako účastníků řízení, a T. B., jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Náchodě (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se stěžovatelka domáhala zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), a uložil stěžovatelce nahradit vedlejší účastnici (jako žalované) náklady řízení ve výši 24 119 Kč (výrok II). Okresní soud vyšel z toho, že vedlejší účastnice (jako zájemkyně o převod podílu v bytovém družstvu, se kterým bylo spojeno právo nájmu bytu) uzavřela s V. P. (jako převodkyní) za účasti stěžovatelky (jako zprostředkovatelky) dne 22. 4. 2024 smlouvu o rezervaci, ve které se zavázala do pěti pracovních dnů zaplatit rezervační zálohu ve výši 137 214 Kč a která pro případ nesplnění této povinnosti zakotvila právo převodkyně a stěžovatelky od smlouvy odstoupit a současně stanovila povinnost vedlejší účastnice uhradit smluvní pokutu ve výši 137 214 Kč a nahradit stěžovatelce škodu za marné vynaložení prostředků na její uzavření v paušální částce 50 000 Kč. Vedlejší účastnice rezervační zálohu neuhradila, načež stěžovatelka od smlouvy o rezervaci odstoupila a požadovala zaplacení částky 187 214 Kč. Okresní soud (mimo jiné) s poukazem na to, že ve smlouvě o rezervaci je uvedena "kupní cena" ve výši 2 835 000 Kč včetně provize zprostředkovatelky (stěžovatelky), ji shledal neurčitou, jde-li o vyjádření ceny, kterou má vedlejší účastnice za převod zaplatit, protože není zřejmé, jakou částku z této částky tvoří provize zprostředkovatelky. Z toho dovodil, že smlouva o rezervaci nebyla platně uzavřena.
3. Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka i vedlejší účastnice odvolání. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu ve výroku I potvrdil, ve výroku II ho změnil tak, že stěžovatelka je povinna nahradit vedlejší účastnici náklady řízení ve výši 29 020 Kč, a dále rozhodl, že stěžovatelka je povinna nahradit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení ve výši 4 711 Kč. Jde-li o rozhodnutí ve věci samé, krajský soud ve shodě s okresním soudem dospěl k závěru, že smlouva o rezervaci je pro neurčitost neplatná, a tudíž se neuplatní i ujednání o zaplacení částky 50 000 Kč.
Stěžovatelčina argumentace
4. Stěžovatelka obecným soudům vytýká nesprávný, přepjatě formalistický výklad smlouvy o rezervaci (resp. jejího bodu 3.1). Poukazuje na to, že smlouva o rezervaci v bodě 1.5 obsahuje ujednání, podle kterého vedlejší účastnice žádnou provizi nehradí. Výše provize podle ní nebyla podstatnou náležitostí převodu družstevního podílu, ale údajem o vnitřní ekonomické struktuře sjednané ceny. Není tak zřejmé, z jakého důvodu obecné soudy dospěly k závěru, že výše plnění, kterou měla vedlejší účastnice převodkyni poskytnout, není určitelná.
5. S poukazem na zásadu potius valeat actus quam pereat, pacta sunt servanda a autonomii vůle smluvních stran a s nimi spojenou judikaturu Ústavního soudu dovozuje, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. K porušení tohoto základního práva mělo dojít i v důsledku nepřezkoumatelnosti napadených rozhodnutí, resp. kvůli rozporu v jejich odůvodnění, když na straně jedné obecné soudy dovodily, že není zřejmé, jakou část z částky 2 835 000 Kč představuje provize, na straně druhé vycházejí z toho, že vedlejší účastnice provizi hradit neměla.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
7. Směřuje-li však ústavní stížnost i proti výroku II rozsudku okresního soudu, toto rozhodnutí bylo změněno krajským soudem, a tudíž již "právně neexistuje". K jeho zrušení není proto Ústavní soud příslušný.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů. Úkolem Ústavního soudu je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Nutno proto vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
9. Ústavní soud předně nemohl pominout, že se stěžovatelka domáhá přezkumu rozhodnutí, jímž měla být zkrácena o částku nepřesahující hranici 50 000 Kč. Jde tedy o tzv. bagatelní věc [srov. § 202 odst. 2, § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.]. Ústavní soud v těchto případech opakovaně judikuje, že spor o bagatelní částku zakládá (bez dalšího) důvod pro posouzení takové ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej naopak z hlediska ústavnosti významným činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89)]; je pak především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc přes svou bagatelnost vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1161/14). 10. Stěžovatelka neuvádí, že by napadenými rozhodnutími byla z nějakého důvodu zásadním způsobem dotčena na své majetkové pozici (tzv. kvantitativní hledisko). Opodstatněnost ústavní stížnosti by tak mohla být založena potřebou vyřešit nějakou významnou ústavněprávní otázku (tzv. kvalitativní hledisko), jež by "přesahovala" kauzu samotnou. Podstatou ústavní stížnosti je však námitka nesprávného výkladu smlouvy o rezervaci, kde je spornou otázka, jež má význam jen pro vyřešení daného sporu; jde-li o obecnější otázky týkající se interpretace právních jednání, jejich řešení již Ústavní soud nastínil ve své četné judikatuře.
11. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků zčásti podle § 43 odst. 1 písm. d) a zčásti podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. září 2026
Jan Svatoň v. r. předseda senátu