Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro nepřípustnost3× citováno

Spisová značka

III. ÚS 1673/15

Téma · generováno AINepřípustnost ústavní stížnosti pro nevyčerpání opravných prostředků

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 18. 6. 2015Zpravodaj: Musil JanTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2015:3.US.1673.15.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - KS Praha SOUD - VS PrahaNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 3. 6. 2015Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/žaloba pro zmatečnost

Shrnutí · generováno AI

Stěžovatel napadl postup obecných soudů v řízení o žalobě pro zmatečnost a namítal, že mu byla odňata možnost jednat před soudem. Ústavní soud návrh odmítl, protože proti jednomu rozhodnutí nevyužil odvolání a u dalších nevyplynulo vyčerpání žaloby pro zmatečnost. Návrh navíc nesplňoval podmínku povinného zastoupení advokátem.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Procesní rozhodnutí bez meritorního výkladu. Ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu prvního stupně je podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. nepřípustná, nebylo-li využito odvolání. Namítá-li stěžovatel zmatečnostní vady podle § 229 o. s. ř., musí před ústavní stížností vyčerpat tento prostředek ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; nesplnění povinného zastoupení podle § 30 odst. 1 téhož zákona nebylo účelné odstraňovat.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Ve vztahu k napadenému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2015 č. j. 31 C 135/2009-120 je návrh nepřípustný, neboť směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž byly před podáním návrhu vyčerpány všechny opravné procesní prostředky k ochraně práv navrhovatele (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
    Zobrazit v textu
  • Z návrhu podaného Ústavnímu soudu však nevyplývá, že by navrhovatel před podáním návrhu tento procesní prostředek k ochraně svých práv ve smyslu ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu vyčerpal.
    Zobrazit v textu
  • Ze všech výše vyložených důvodů Ústavní soud návrh odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, neboť jde o návrh nepřípustný.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Ústavní soud rozhodl dne 18. června 2015 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu Ing. P. R., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. února 2015 č. j. 31 Co 135/2009-120, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. října 2013 č. j. 4 Co 79/2013-60 a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. ledna 2013 č. j. 31 Co 135/2009-44, takto:

Výrok

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

V návrhu, doručeném Ústavnímu soudu dne 3. 6. 2015 napadá navrhovatel všechna v záhlaví usnesení označená rozhodnutí a tvrdí, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, právo na přístup k soudu a na rovné zacházení. Došlo prý též k porušení zásady rovnosti účastníků řízení, všeobecného zákazu diskriminace, porušení principu legality ve smyslu čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 3, čl. 4 a čl. 90 Ústavy ČR.

V souvislosti s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 2. října 2013 č. j. 4 Co 79/2013-60 a s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. ledna 2013 č. j. 31 Co 135/2009-44 navrhovatel tvrdí, že o "existenci výše označených rozhodnutí se dozvěděl až po doručení usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2015 č. j. 31 Co 135/2009-120".

Obecným soudům navrhovatel vytýká, že prý mu bránily v tom, aby v předmětném řízení vystupoval jako účastník řízení, aniž zkoumaly, zda podmínky pro činnost soudem ustanoveného opatrovníka stále trvají. Ze strany krajského soudu prý šlo o "záměrnou šikanu navrhovatele", neboť v průběhu řízení nebylo soudem jednáno s navrhovatelem jako s účastníkem řízení, ačkoliv navrhovatel je "neopomenutelným dědicem zůstavitele", což mělo vést krajský soud k závěru, že v důsledku této právní skutečnosti zaniklo opatrovnictví "dosud neznámých dědiců". Navrhovatel rovněž namítá nesprávnou a svévolnou aplikaci jednoduchého práva, konkrétně ustanovení § 103, § 107, § 29 a § 41 odst. 2 občanského soudního řádu, která prý měla za následek nepřípustný a tedy i protiústavní zásah obecných soudů do základních práv navrhovatele.

Závěrem navrhovatel žádá, aby mu Ústavní soud přiznal náhradu nákladů řízení, které mu prý vznikly v souvislosti s řízením o projednávaném návrhu a které "vyčíslí a sdělí později oproti výzvě Ústavního soudu".

Ústavní soud z připojeného usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2015 č. j. 31 Co 135/2009-120 zjistil, že v řízení ve věci žalobkyně M. R. proti neznámým dědicům po zemřelém J. R. o žalobě pro zmatečnost usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2009 č. j. 31 Co 135/2009-237 rozhodl soud tak, že zamítl žalobu na zrušení výše uvedeného usnesení, nepřipustil vstup Ing. P. R. do řízení o projednávané žalobě pro zmatečnost, návrh na přerušení řízení zamítl a žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

Ústavní soud nejprve zkoumal podmínky a předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a zjistil, že podaný návrh nesplňuje podmínku povinného zastoupení advokátem, uvedenou v ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

Z lustra podání navrhovatele Ústavní soud zjistil, že navrhovatel se před podáním projednávaného návrhu obrátil se svými návrhy na Ústavní soud celkem v 18 případech, přičemž se mu v šesti z nich dostalo poučení o náležitostech a podmínkách ústavní stížnosti stanovených zákonem o Ústavním soudu, v ostatních případech podaná ústavní stížnost náležitosti spojené především s povinným zastoupením stěžovatele advokátem na základě speciální plné moci splňovala. Z výše uvedeného shrnutí je tedy zřejmé, že navrhovateli jsou dostatečně známy podmínky uvedené v ustanovení § 29 a § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, přesto se je navrhovatel bez zjevného důvodu rozhodl v nyní projednávaném návrhu nerespektovat. Ústavní soud na základě výše uvedených skutečností a také z dalších důvodů, které budou dále vyloženy, nevyzval navrhovatele k odstranění vady předmětného návrhu. V průběhu zmatečnostního řízení navrhovatel dne 20. 2. 2015 podal procesní návrh, jímž se domáhal vstupu do zahájeného řízení ve smyslu ustanovení § 93 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "o. s. ř.". Vstup navrhovatele do řízení krajský soud nepřipustil. Z napadeného usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2015 č. j. 31 Co 135/2009-120 Ústavní soud mimo jiné zjistil, že proti předmětnému usnesení bylo možné podat odvolání, které však navrhovatel nevyužil. Ve vztahu k napadenému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2015 č. j. 31 C 135/2009-120 je návrh nepřípustný, neboť směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž byly před podáním návrhu vyčerpány všechny opravné procesní prostředky k ochraně práv navrhovatele (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Jestliže navrhovatel v ústavní stížnosti krajskému soudu vytýká, že mu byla jeho nesprávným postupem odňata možnost jednat před soudem, resp. že mu byl v řízení vedeném před Krajským soudem v Praze pod sp. zn. 31 Co 135/2009 ustanoven opatrovník (usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 31 Co 135/2009-44, potvrzené usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 4 Co 79/2013-60), ačkoli pro takový postup nebyly splněny předpoklady, uplatňuje tak důvody zmatečnosti ve smyslu ustanovení § 229 o. s. ř. Z návrhu podaného Ústavnímu soudu však nevyplývá, že by navrhovatel před podáním návrhu tento procesní prostředek k ochraně svých práv ve smyslu ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu vyčerpal. V tomto směru je návrh v části směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. října 2013 č. j. 4 Co 79/2013-60 a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. ledna 2013 č. j. 31 Co 135/2009-44 rovněž nepřípustný. Ústavní soud nezjistil existenci podmínky umožňující aplikaci ustanovení § 75 odst. 2 citovaného zákona. I z těchto skutečností je zřejmé, že by bylo zcela bezúčelné vyzývat navrhovatele k odstranění vad podání. Ze všech výše vyložených důvodů Ústavní soud návrh odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, neboť jde o návrh nepřípustný.

Vzhledem k výsledku řízení neshledal Ústavní soud důvod podmínky pro případné přiznání nákladů řízení navrhovatele (§ 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. června 2015

Jan Musil v. r. soudce zpravodaj

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací