Ústavní soud rozhodl dne 16. září 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jiřího Muchy a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J. F., právně zastoupené JUDr. Jiřím Stránským, advokátem AK se sídlem [adresa] proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. srpna 2009 č. j. 9 Co 647/2006-145, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 17. června 2010, se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. srpna 2009 č. j. 9 Co 647/2006-145, a to pro porušení článku 11 a článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Pro posouzení důvodnosti podané ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis, vedený u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 10 C 8/2004. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem ze dne 25. května 2006 č. j. 10 C 8/2004-104 Okresní soud v Litoměřicích zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k domu čp. [č.p.] na pozemku parc. č. [parcela] a k pozemku parc. č. [parcela], v k. ú. [k.ú.], obec Litoměřice, zapsaným u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště Litoměřice (výrok pod bodem I.). Nemovitosti soud přikázal do podílového spoluvlastnictví žalobců, a to žalobci Č. Ch. v rozsahu 3/4 z celku a žalobkyni L. Ch. v rozsahu 1/4 vzhledem k celku (výrok pod bodem II.). Žalobci Č. Ch. uložil soud povinnost zaplatit žalované (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") částku 412 500,- Kč (výrok pod bodem III.) a žalobkyni Li. Ch. uložil povinnost zaplatit žalované částku 137 500,- Kč (výrok pod bodem IV.). Dále okresní soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok pod bodem V.). Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. srpna 2009 č. j. 9 Co 647/2006-145 byl rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 25. května 2006 č. j. 10 C 8/2004-104 ve výrocích pod body I. a II. potvrzen [výrok pod bodem I. a)]. Ve výroku pod bodem III. odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobci Č. Ch. uložil povinnost zaplatit stěžovatelce částku 474.345,- Kč [výrok pod bodem I. písm. b)], ve výroku pod bodem IV. rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobkyni L. Ch. uložil povinnost zaplatit žalované částku 158.125,- Kč [výrok pod bodem I. písm. c)], uložil žalované nahradit státu - České republice náklady řízení ve výši 714,- Kč (výrok pod bodem II.) a uložil žalované nahradit žalobcům náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 194.780,- Kč (výrok pod bodem III.). Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. srpna 2009 č. j. 9 Co 647/2006-145 napadla žalovaná předchozí ústavní stížností, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 6. ledna 2010 sp. zn. IV. ÚS 2863/09 ve vztahu k výroku pod bodem I. písm. a) podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") odmítl jako zjevně neopodstatněnou; ve vztahu k výrokům pod body I. písm. b), I. písm. c) a závislým výrokům o nákladech řízení pod body II. a III. Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou.
Žalovaná napadla rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. srpna 2009 č. j. 9 Co 647/2006-145 také dovoláním. Nejvyšší soud České republiky (dále jen "Nejvyšší soud") dovolání žalované usnesením ze dne 18. května 2010 č. j. 22 Cdo 1172/2010-198 podle ust. § 243b odst. 5 věty první a ust. § 218 písm. b) a písm. c) o. s. ř. odmítl a žalované uložil povinnost nahradit žalobcům náklady řízení.
III. Ve vztahu k výrokům pod body I. písm. b), I. písm. c) rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. srpna 2009 č. j. 9 Co 647/2006-145 (proti závislým výrokům pod body II. a III. rozsudku stěžovatelka v nynější ústavní stížnosti žádné námitky neuplatňuje) uvádí Ústavní soud následující:
Podle ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka pokládá ústavní stížnost směřující proti výrokům pod body I. písm. b), I. písm. c) rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. srpna 2009 č. j. 9 Co 647/2006-145 za včas podanou, neboť lhůtu pro její podání odvíjí ode dne doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání. Proti měnícím výrokům pod body I. písm. b), I. písm. c) rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. srpna 2009 č. j. 9 Co 647/2006-145 bylo podle ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné dovolání. Dovolání tedy bylo ve vztahu k měnícím výrokům rozsudku odvolacího soudu posledním procesním prostředkem k ochraně stěžovatelčina práva. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky ve vztahu k měnící části rozsudku odvolacího soudu podle ust. § 243b odst. 5 věty první a ust. § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl, neboť dospěl k závěru, že v měnící části dovolatelce žádná újma způsobena nebyla, neboť jí přisouzená částka je vyšší než částka určená rozhodnutím soudu prvního stupně. Rozhodnutí Nejvyššího soudu stěžovatelka v ústavní stížnosti nijak nezpochybňuje a ústavní stížností je nenapadá. S ohledem na uvedené bylo nutné lhůtu k podání ústavní stížnosti ve vztahu k měnící části rozsudku odvolacího soudu počítat ode dne následujícího po doručení tohoto rozsudku odvolacího soudu. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. srpna 2009 č. j. 9 Co 647/2006-145 byl právnímu zástupci stěžovatelky JUDr. Stránskému doručen dne 9. září 2009. Lhůta k podání ústavní stížnosti tak počala běžet dne následujícího po doručení napadeného rozsudku odvolacího soudu. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla předána k poštovní přepravě dne 16. června 2010, je zřejmé, že ústavní stížnost byla podána opožděně.
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. srpna 2009 č. j. 9 Co 647/2006-145 ve vztahu k výroku pod bodem I. písm. a) Ústavní soud již dříve přezkoumával a v usnesení ze dne 6. ledna 2010 sp. zn. IV. ÚS 2863/09 dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v této části zjevně neopodstatněná. Na uvedeném závěru neshledal Ústavní soud důvod nic měnit a v podrobnostech proto odkazuje na odůvodnění tohoto usnesení.
Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ve vztahu k výroku pod bodem I. písm. a) rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. srpna 2009 č. j. 9 Co 647/2006-145 podle ust. 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou a ve zbývajícím rozsahu Ústavní soud ústavní stížnost podle ust. § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh, který byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. září 2010
Jan Musil v. r. předseda senátu Ústavního soudu