Odůvodnění
Návrhem, podaným k Ústavnímu soudu dne 16. dubna 1998, se stěžovatelka domáhala přezkoumání postupu Katastrálního úřadu v H., a Krajského soudu v Brně. Uvedla, že označený katastrální úřad odmítl nápravu a opravu údajů na LV č. [LV], na němž považuje zápis o vlastnictví parcely č. [parcela], nacházející se v kat. úz. N., za nesprávný. Stejně tak považuje za nesprávné rozhodnutí soudu, který v řízení o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu žalobu zamítl. Vyslovila přesvědčení, že jak správní orgán, tak Krajský soud v Brně porušil její práva, zaručená čl. 2, odst. 2, čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 90 Ústavy České republiky. Navrhla, aby Ústavní soud ve svém nálezu vyslovil označené porušení práv a rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 30 Ca 447/95, ze dne 13. února 1998, zrušil. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 30 Ca 447/95 a spisu ZI v B., sp. zn. 0-55/95 nebylo zjištěno, že by se správní orgán či Krajský soud v Brně v řízení a rozhodnutí dostal do rozporu s ústavními principy řádného
ÚS 175/98-13
a spravedlivého procesu. Krajský soud v Brně se v rozsudku č. j. 30 Ca 447/95-23, ze dne 13. února 1998, vypořádal se všemi námitkami stěžovatelky obsaženými v žalobě, a poněvadž tyto námitky jsou obsaženy i ve stížnosti, Ústavní soud na vyčerpávající odůvodnění citovaného rozsudku Krajského soudu v Brně odkazuje. Nebyl také zjištěn zásah do práv stěžovatelky, zakotvených v Ústavě, Listině základních práv a svobod či Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod. S ohledem na výše uvedené byl návrh, jako zjevně neopodstatněný, odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. června 1998 JUDr. Pavel Holländer předseda senátu
2