Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou o ústavní stížnosti BE-VET Distribution, s. r. o., se sídlem [adresa] Brno, zastoupené Mgr. Davidem Obenrauchem, advokátem, se sídlem [adresa] Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. června 2026, sp. zn. 27 Cdo 3437/2024, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení a MVDr. B. S., jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Krajský soud v Brně zamítl návrh na změnu zápisu v obchodním rejstříku. Vrchní soud v Olomouci toto rozhodnutí potvrdil. Nejvyšší soud následně obě tato rozhodnutí v plném rozsahu zrušil a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení.
2. Stěžovatelka nyní podala ústavní stížnost proti rozhodnutí Nejvyššího soudu.
3. Ústavní soud se může věcně zabývat ústavní stížností pouze tehdy, pokud jsou splněny procesní podmínky stanovené zákonem o Ústavním soudu (§ 42 odst. 1 zákona).
4. Jednou z těchto podmínek je, aby stěžovatel před podáním ústavní stížnosti vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud dospěl k závěru, že tato podmínka není splněna, a ústavní stížnost je proto nepřípustná [§ 43 odst. 1 písm. e) a § 75 zákona].
5. Ústavní soud zasahuje na ochranu ústavně zaručených práv a svobod až tehdy, když ostatní orgány veřejné moci již nemají prostředky, kterými by mohly případný protiústavní stav napravit. Ochrana ústavnosti je totiž úkolem všech soudů, nikoli jen Ústavního soudu. Ústavní soud proto obecně není oprávněn zasahovat do řízení, která teprve probíhají a ve kterých stěžovatel ještě nevyčerpal všechny možnosti, jak ochránit svá ústavně zaručená práva a svobody (stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23, body 23 až 25 a v nich zmíněná rozhodnutí a čl. 4 Ústavy).
6. Ústavní soud proto jako nepřípustné zpravidla odmítá ty ústavní stížnosti, které míří proti zrušujícímu rozhodnutí vyššího soudu, jímž nebyla věc skončena, ale pouze vrácena nižšímu soudu či jinému orgánu k dalšímu řízení (podrobněji např. nálezy sp. zn. IV. ÚS 3026/20, bod 50; II. ÚS 3158/19, bod 34; I. ÚS 190/15, bod 18).
7. Právě tento typ rozhodnutí stěžovatelka napadá. Nejvyšší soud napadeným rozhodnutím v plném rozsahu zrušil rozhodnutí nižších soudů a vrátil prvostupňovému soudu věc k dalšímu řízení. Výrok jeho rozhodnutí zní konkrétně takto: "Usnesení Vrchního soudu v Olomouci [...] i usnesení Krajského soudu se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení."
8. Ústavní soud tedy uvádí, že stěžovatelka může svou argumentaci účinně vznést v nadále pokračujícím soudním řízení. Obecné soudy jsou v něm přitom povinny ochránit ústavně zaručená práva a svobody všech účastníků řízení (čl. 4 Ústavy).
9. Ústavní soud dodává, že tímto rozhodnutím do budoucna neodnímá stěžovatelce právo na přístup k Ústavnímu soudu. Pokud by stěžovatelka považovala výsledek řízení před obecnými soudy za protiústavní, může podat po jeho skončení novou ústavní stížnost. Pokud přitom splní všechny zákonné podmínky, Ústavní soud se bude zabývat i jejím obsahem a přezkoumá napadená soudní rozhodnutí.
10. Ústavní soud z uvedených důvodů odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou [§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. července 2026
Daniela Zemanová v. r. soudkyně zpravodajka