Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní korporace AGRS, a.s., sídlem [adresa] Praha 7 - Holešovice, zastoupené JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem, sídlem [adresa] Prostějov, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 229/2025-66 ze dne 24. dubna 2026, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Odvolacího finančního ředitelství, sídlem [adresa] Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí; tvrdí, že jím byla porušena její ústavně zaručená základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatelka jako reklamní a marketingová agentura spolupracovala v oblasti propagace a reklamy ve sportu s NIKA Group, spol. s r.o. v likvidaci, vymazané z obchodního rejstříku 7. října 2025 (NIKA Group), která stěžovatelce zprostředkovávala přímou obchodní spolupráci s dodavatelkami inzerce CZECH NEWS CENTER, a.s. (CNC), a A 11, s.r.o., za výhodné ceny. V roce 2017 se stěžovatelka a NIKA Group dohodly, že po dobu pěti let bude stěžovatelka této osobě hradit provizi ze zdanitelných plnění od uvedených dodavatelek, neboť NIKA Group jí přenechala dominantní postavení u těchto dodavatelek a zároveň se zdržela budoucích obchodů s nimi. V roce 2021 přešla práva a povinnosti ze zprostředkovatelské smlouvy z NIKA Group na SALI Praha, s.r.o. (SALI Praha).
3. Finanční úřad pro hlavní město Prahu na základě daňové kontroly týkající se mimo jiné přijatých zdanitelných plnění od SALI Praha stěžovatelce pěti dodatečnými platebními výměry doměřil daň z přidané hodnoty pro zdaňovací období červenec až listopad 2021 včetně penále. Dospěl k závěru, že stěžovatelka neprokázala, že jí vznikl nárok na odpočet DPH u přijatých zdanitelných plnění od SALI Praha.
4. Stěžovatelka podala proti dodatečným platebním výměrům odvolání. Vedlejší účastník odvolání zamítl a dodatečné platební výměry potvrdil. I podle něj stěžovatelka neprokázala, že plnění skutečně přijala.
5. Proti rozhodnutí vedlejšího účastníka podala stěžovatelka žalobu, kterou Městský soud v Praze rozsudkem č. j. 15 Af 1/2025-58 ze dne 24. září 2025 zamítl. Souhlasil se závěry vedlejšího účastníka, který přesvědčivě a podrobně odůvodnil, proč ani stěžovatelkou předložené důkazy nerozptýlily vyvstalé pochybnosti o průběhu prověřovaných transakcí.
6. Rozsudek městského soudu stěžovatelka napadla kasační stížností, kterou Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl. Ztotožnil se s městským soudem, že stěžovatelka neprokázala splnění hmotněprávních podmínek pro odpočet DPH.
7. Porušení svých práv spatřuje stěžovatelka ve dvou důvodech. První spočívá v roztříštěném vedení sedmi kontrolních postupů pěti různými správci daně, ačkoli všechny tyto kontrolní postupy souvisely se stejným obchodním modelem, stejnými dodavatelskými vztahy a navazujícími zdaňovacími obdobími. Druhý důvod spočívá v tom, že daňové orgány v důsledku této roztříštěnosti neposuzovaly obchodní model stěžovatelky jako jeden celek, ale izolovaně v rámci jednotlivých řízení, v důsledku čehož nebyly provedeny důkazy způsobilé odstranit rozpory mezi provedenými důkazními prostředky (výpověď svědka D. K., svědka D. J., cenová analýza). Stěžovatelka tvrdí, že daňové orgány od počátku nepřijaly její skutková vysvětlení k obsahu jejího obchodního vztahu se SALI Praha a soustředily se toliko na otázku, zda tato osoba v kontrolovaných obdobích aktivně zprostředkovávala konkrétní reklamní plnění, čímž vyžadovaly po stěžovatelce prokázání skutečností, které netvrdila.
8. Ústavní stížnost je přípustná a jsou splněny i ostatní procesní předpoklady pro řízení před Ústavním soudem.
9. Ústavní soud zdůrazňuje, že do výkladu podústavního práva v oblasti veřejné správy zasahuje jen tehdy, byla-li aplikace práva v konkrétním případě neústavní. Tak tomu v nyní posuzované věci nebylo.
10. Ústavní soud již ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 38/95 ze dne 24. dubna 2006 konstatoval, že daňové řízení je postaveno na zásadě, podle které daňový subjekt má jednak povinnost daň přiznat, ale také své tvrzení doložit. Tato zásada je vyjádřena v § 92 odst. 3 daňového řádu, který stanoví, že daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v řádném daňovém tvrzení, dodatečném daňovém tvrzení a dalších podáních. Daňový subjekt je tak odpovědný za to, že jím předložené důkazní prostředky budou konkrétní a budou prokazovat jeho tvrzení.
11. Tyto zásady Nejvyšší soud v napadeném rozsudku respektoval v obecné (body 19 až 24 rozsudku) i konkrétní (body 36 a 66 rozsudku) rovině. Poukázal na to, že podle obou shora označených dodavatelek inzerce probíhalo jednání vždy přímo se zástupci stěžovatelky, nikoli se zprostředkovatelkou. Výhodné ceny podle jejich sdělení stěžovatelka získala nikoli prostřednictvím SALI Praha, ale díky objemu objednávané inzerce.
12. Vypořádal se i s námitkou neprovedení důkazů svědeckými výpověďmi jmenovaných svědků. Připomněl, že stěžovatelka výslechy nenavrhla a na uvedené osoby během celého řízení ani nepoukazovala. Výpovědi nebylo potřeba provést ani nad rámec důkazních návrhů k odstranění rozporů mezi ostatními provedenými důkazy (mezi tvrzeními stěžovatelky a dodavatelek inzerce), protože rozpory mezi důkazy nebyly shledány, když stěžovatelka svou verzi skutkového děje nepodpořila žádnými důkazy, především nepředložila správci daně konkrétní podklady prokazující výhodnost stanovení ceny za inzerci prostřednictvím NIKA Group (předložený výtah z ceníku neobsahoval slevy za opakování inzerátů, finanční objem nebo kombinační slevy). Nejvyšší správní soud dostatečným způsobem odůvodnil, že stěžovatelka neprokázala, že jí NIKA Group zprostředkovala výhodnější ceny, ani to, že jí tato osoba přenechala své dominantní postavení na trhu, zejména nepředložila žádný dokument dokládající jednání o tom, jak bude spolupráce s NIKA Group probíhat a jak se bude účtovat, ani nevysvětlila, jak bylo zajištěno, že jí dodavatelky poskytovaly inzerci za ceny stanovené pro tuto osobu.
13. K namítanému vícečetnému zahajování kontrolních postupů (prováděných pěti různými správci daně za různá daňová období) se Nejvyšší správní soud podrobně vyjádřil v bodech 82 až 93 napadeného rozsudku. Ztotožnil se se závěrem městského soudu, podle něhož samotná skutečnost, že se daňové orgány rozhodly zahájit v rámci vybrané působnosti vícero kontrolních postupů, nemění nic na důkazním břemeni stěžovatelky ohledně jí uplatněného nároku ve vztahu k jednotlivým zdaňovacím obdobím. I v případě, že by byla jednotlivá zdaňovací období spojena do jedné, rozsahem širší, daňové kontroly, byla by stěžovatelka povinna prokázat svá tvrzení ke každému zdaňovacímu období.
14. Nelze přisvědčit námitce stěžovatelky, že tento postup daňových orgánů ovlivnil kvalitu dokazování. To, že svědci Janoušek a K., jejichž výslech v nyní posuzované věci stěžovatelka nenavrhla, byli jinými správci daně vyslechnuti pouze obecně či povrchně, případně k jiné obchodní spolupráci, nemá na dokazování prováděné správcem daně ohledně nyní kontrolovaného zdaňovacího období vliv.
15. Stejně tak Nejvyšší správní soud srozumitelně odůvodnil, proč daňové orgány nepochybily, neprovedly-li analýzy ceníku inzerce za situace, kdy stěžovatelka nepředložila kompletní ceník i s možnými slevami, které CNC nabízela a kdy současně tato dodavatelka popřela, že by byly výhodné ceny inzerce se stěžovatelkou sjednány prostřednictvím NIKA Group.
16. Správní orgány i správní soudy pochopily stěžovatelkou tvrzený obchodní model s NIKA Group (a později SALI Praha), neměly jej však za stěžovatelkou dostatečně prokázaný. Jejich závěr, že stěžovatelka nesplnila zákonné podmínky pro uplatnění odpočtu daně z přidané hodnoty, proto z ústavního hlediska obstojí.
17. Ústavní soud z výše uvedených důvodů ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 15. července 2026
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu