III. ÚS 189/14

Odůvodnění

Předsedovi čtvrtého senátu byl předložen spis sp. zn. III. ÚS 189/14, v němž dne 16. 12. 2016 soudce JUDr. Radovan Suchánek sděluje předsedovi třetího senátu (mj.) následující:

"S ohledem na § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, uvádím, že jsem v letech 2004 až 2006 vykonával na Ministerstvu zdravotnictví funkci náměstka ministra pro legislativu, kontrolu a mezinárodní vztahy, tj. vykonával jsem ji i v době, kdy byl ministrem zdravotnictví stěžovatel (2005 až 2006). V letech 2006 až 2013 jsem vykonával v Poslanecké sněmovně činnost odborného poradce poslaneckého klubu České strany sociálně demokratické pro právo a legislativu, tj. vykonával jsem ji i v době, kdy stěžovatel byl místopředsedou tohoto poslaneckého klubu (2006 až 2010). V letech 2009 až 2012 jsem současně vykonával pro Středočeský kraj činnost poradce, tj. vykonával jsem ji v době, kdy stěžovatel byl hejtmanem tohoto kraje."

Podle ustanovení § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je soudce Ústavního soudu vyloučen z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.

Čtvrtý senát dospěl po seznámení s obsahem spisu vedeného pod sp. zn. III. ÚS 189/14 k závěru, že v případě soudce JUDr. Radovana Suchánka objektivně existuje jeho poměr ke stěžovateli, pro který lze mít pochybnost o jeho podjatosti. Vedou ho k tomu především následující důvody:

Podjatost je vztah ke konkrétní kauze (nejen k předmětu řízení, ale k věci v širším slova smyslu), který může navozovat nejen u účastníků řízení, ale také u veřejnosti, právnické, novinářské či laické představy, že soudce není schopen v konkrétní věci rozhodnout nestranně, nebo alespoň vzbuzuje pochybnosti o takové schopnosti soudce. Pro závěr o podjatosti není primárně důležitá subjektivní stránka, tedy to, zda se cítí dotčený soudce být podjatý či nikoliv, byť i ta při rozhodování o vyloučení hraje jistou roli. Důležitá je ovšem především objektivní stránka, která vyjadřuje, jak se jeví navenek poměr soudce: 1. k věci; 2. k účastníkům (vedlejším účastníkům); 3. k zástupcům, a není podstatné, zda tento poměr přímo existuje (je "prokázán"). Jinými slovy, podstatné je, zda jsou u nejširší veřejnosti (což platí tím spíše u Ústavního soudu a takto mediálně sledované kauze) vyvolány pochybnosti o soudcově nepodjatosti.

Čtvrtý senát nezkoumá, zda soudce Radovan Suchánek má v současné době nějaký přímý vztah ke stěžovateli; důležité pro jeho rozhodnutí se jeví, zda vztah soudce ke stěžovateli vyvolá i jen pouhou pochybnost o jeho nepodjatosti. V tomto případě taková pochybnost nesporně vyvolána je. K tomu srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 28/13: "Dosavadní judikatura Ústavního soudu spočívá na premise, že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, lze-li mít pochybnosti o jeho nepodjatosti (srov. nález sp. zn. I. ÚS 167/94 ze dne 27. 11. 1996, N 127/6 SbNU 429). Ústavní soud již v minulosti poznamenal, že subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání, rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že otázka podjatosti nemůže být postavena nikdy zcela najisto, nelze ovšem vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, ani pouze ze subjektivních pocitů příslušného soudce, nýbrž i z právního rozboru objektivních skutečností, které k těmto pochybnostem vedou (srov. například nález sp. zn. II. ÚS 105/01 ze dne 3. 7. 2001, N 98/23 SbNU 11, nebo nález sp. zn. I. ÚS 371/04 ze dne 31. 8. 2004, N 121/34 SbNU 255)."

V dané věci bylo objektivně zjištěno, že soudce JUDr. Radovan Suchánek působil (v nikoliv zanedbatelném časovém úseku) jako náměstek a poradce stěžovatele. Tyto skutečnosti mohou vzbuzovat pochybnosti o nepodjatosti rozhodujícího soudce. Na základě výše uvedeného čtvrtý senát vyloučil soudce JUDr. Radovana Suchánka z rozhodování a projednávání věci, kde bude podle pravidel určených rozvrhem práce určen jiný soudce.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. ledna 2017

JUDr. Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu. Tímto rozhodnutím mělo dojít k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na veřejné projednání jeho věci ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny, jakož i práv vyplývajících z čl. 2 odst. 3 a čl. 9 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). Současně namítl, že postupem orgánů činných v trestním řízení (formou sledování a odposlechem stěžovatele jako poslance Poslanecké sněmovny) na základě pouhého podezření z trestného činu došlo k zásahu do výkonu poslanecké funkce a k popření základních zásad parlamentní demokracie.

2. Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 17. 2. 2017, stěžovatel Ústavnímu soudu sdělil, že bere svou ústavní stížnost zpět, a to s ohledem na nebezpečí fatálních a těžko odvratitelných důsledků, které by rozhodnutí o ní mohlo mít pro další demokratický a právní vývoj státu, pro parlamentní demokracii a ochranu společnosti před represivními postupy orgánů státu na úkor demokratických hodnot. Poukázal přitom na okolnosti, za kterých je jeho věc projednávána a rovněž komentována veřejnými činiteli, stejně jako na dobu, ve které nebylo o jeho věci rozhodnuto, přičemž ještě ani nebyl vyžádán soudní spis (pozn. - ve skutečnosti byl soudní spis sp. zn. 3 Tcu 82/2013 vyžádán a předložen byl dne 5. 2. 2014 spolu s přílohami).

3. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než vzhledem k naplnění podmínek podle ustanovení § 77 zákona o Ústavním soudu řízení v této věci zastavit.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. února 2017

Jan Filip v. r. předseda senátu