Odůvodnění
Návrhem, doručeným dne 28. dubna 1998, se stěžovatel domáhal přezkoumání rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 478/97 a zrušení příslušného ustanovení zákona, které upravuje zastoupení před Ústavním soudem. Dále vyslovil stížnost na Ministerstvo spravedlnosti ČR, které podle jeho přesvědčení nezajišťuje právní vědomí občanů, když nezveřejňuje Sbírky zákonů, Ústavu a Listinu základních práv a svobod. Ústavní soud, dle názoru stěžovatele, v označené věci nepostupoval v souladu se zákonem o Ústavním soudu, občanským soudním řádem a Listinou základních práv a svobod. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení je oprávněn podat prezident republiky, skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů, senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti a ten, kdo podal -ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74 zákona o Ústavním soudu [§ 72 odst. 1 písm. a) a § 64 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Řízení před Ústavním soudem, jakož i řízení o ústavních stížnostech, upravuje zákon č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Z obsahu citovaného zákona a čl. 83 až 89 Ústavy mj. vyplývá, že Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, jeho vykonatelná rozhodnutí jsou závazná pro všechny orgány i osoby, proti rozhodnutí Ústavního
ÚS 196/98-4
soudu není odvolání přípustné. Zákon č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nepřipouští přezkum rozhodnutí soudce zpravodaje, senátu či pléna. Pouze tam, kde senát v souvislosti se svou rozhodovací činností dospěje k právnímu názoru odchylnému od právního názoru Ústavního soudu vysloveného v nálezu, předloží otázku k posouzení plénu. Stanoviskem pléna je senát v dalším řízení vázán [§ 23 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. S ohledem na výše uvedené a na znění stížnosti byl návrh stěžovatele, směřující proti rozhodnutí Ústavního soudu, jako nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut. Jako nepřípustná byla shledána i stížnost, směřující proti tvrzené nečinnosti Ministerstva spravedlnosti ČR - údajnému nezveřejňování Sbírky zákonů, Ústavy a Listiny základních práv a svobod. Návrh na zrušení části zákona (blíže neoznačeného) byl odmítnut podle § 43 odst. 1 písm. c) zák. č.182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, poněvadž byl podán někým zjevně neoprávněným. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně 20. května 1998 JUDr. Pavel Holländer soudce zpravodaj
2