Plný text
III. ÚS 197/02 Ústavní soud rozhodl dne 13. srpna 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky ve věci Ing. J. T., zastoupeného JUDr. R. V., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. ledna 2002, č. j. 35 Co 347/2001-30, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatel se domáhal zrušení označeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým bylo změněno rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku o výši nákladů řízení, jež byl povinný zavázán zaplatit oprávněnému, tj. stěžovateli. Uvedl, že podle jeho přesvědčení odvolací soud svým měnícím usnesením porušil právo, zaručené mu čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod, když při stanovení výše nákladů, tj. zaplaceného soudního poplatku a uhrazených nákladů právního zastoupení, nesprávně aplikoval sazebník soudních poplatků a nerespektoval vyhl. č. 484/2000 Sb., dle které měla být při určení výše nákladů odměna advokáta přiznána. Předseda senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem ve svém vyjádření ze dne 3. května 2002 uvedl, že o odvolání povinného a nákladech řízení oprávněného bylo rozhodnuto v souladu s § 137 a § 270 odst. 2 obč. soudního řádu, s vyhl. č. 484/2000 Sb., jakož i se zák. č. 549/1991 Sb., ve znění novely č. 255/2000 Sb. Proto k zásahu do práva stěžovatele na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 36 Listiny základních práv a svobod, nedošlo. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu stížností napadeného rozhodnutí a spisu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou sp. zn. 1 E 605/2001 zásah do práva, kterého se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl, když odvolací soud důvodně změnil výrok o výši nákladů řízení a navrhovateli je přiznal v souladu s § 137 odst. 1 a § 270 odst. 1, 2 obč. soudního řádu. Je nepochybné, že nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitostem (§ 258 odst. 1 obč. soudního řádu), jak se oprávněný domáhal, nebylo způsobilé zajistit plnění peněžité částky, tj. splnění dluhu dlužníkem či z jeho majetku, nýbrž pouze zajistit, aby pro vymožení pohledávky mohl věřitel vést výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí, u nichž bylo soudcovské zástavní právo zřízeno, a tak svůj nárok uspokojit (§ 338b, § 338d obč. soudního řádu). Pro uvedené pak odvolací soud důvodně změnil rozhodnutí o výši nákladů řízení před soudem I. stupně, když s poukazem na pol. 16 písm. c) sazebníku soudních poplatků zák. č. 255/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, určil náklady na jejich úhradu částkou 1.000,-Kč a když pak náklady právního zastoupení, potřebné k účelnému uplatňování práva, stanovil v souladu s § 12 odst. 1 písm. a) bod 3 vyhl. č. 484/2000 Sb. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. srpna 2002