III. ÚS 1979/25

Odůvodnění

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení shora označených soudních rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Napadeným usnesením stěžovateli (v původním řízení žalobce) Obvodní soud pro Prahu 4 nepřiznal osvobození od soudních poplatků. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze napadeným usnesením rozhodnutí obvodního soudu potvrdil.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti vytýká soudům, že rozhodnutí o neosvobození od soudních poplatků je svévolné, neboť v jiné věci vedené u obvodního soudu týmž soudcem mu za stejné skutkové situace osvobození přiznáno bylo.

4. Ústavní stížnost je přípustná a jsou splněny i další procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem.

5. Stěžovatel argumentaci v ústavní stížnosti zaměřil výlučně na otázku osvobození od soudních poplatků. Navrhl však zrušit rovněž usnesení obvodního soudu č. j. 42 C 71/2024-38 ze dne 27. srpna 2024 a č. j. 42 C 71/2024-115 ze dne 30. května 2025. Ústavní soud podle obsahu posoudil ústavní stížnost tak, že směřuje výlučně proti rozhodnutím uvedeným v záhlaví. I kdyby stěžovatel mínil napadnout rovněž ona dvě další usnesení, byla by ústavní stížnost proti nim nepřípustná.

6. Usnesením č. j. 42 C 71/2024-38 byl stěžovatel vyzván k zaplacení soudního poplatku. Podle stanoviska pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13 ze dne 23. dubna 2013 (ST 35/69 SbNU 859; 124/2013 Sb.) je ústavní stížnost proti takové výzvě nepřípustná, neboť výzva sama o sobě nemůže představovat zásah do ústavně zaručených základních práv.

7. Proti usnesení č. j. 42 C 71/2024-115 bylo přípustné odvolání, o čemž byl stěžovatel obvodním soudem poučen. Stěžovatel ovšem odvolání nepodal, jak Ústavní soud ověřil u obvodního soudu. Ústavní stížnost by tak byla nepřípustnou pro nevyčerpání opravných prostředků (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

8. Ústavní soud se svým zjištěním, že stěžovatel nepodal odvolání proti usnesení o zastavení řízení, seznámil stěžovatele a poskytl mu prostor k vyjádření. Stěžovatel reagoval přípisem, jímž mimo jiné namítl podjatost soudkyně zpravodajky. O této námitce rozhodl Ústavní soud (II. senát) usnesením ze dne 26. srpna 2025 tak, že soudkyně zpravodajka není vyloučena z projednání a rozhodování věci.

9. Z přípisu stěžovatele je zřejmé, že stěžovatel odvolání proti usnesení č. j. 42 C 71/2024-115 skutečně nepodal. Považoval ho za nepřípustné pro překážku věci rozhodnuté. Stěžovatel dále zdůraznil, že proti rozhodnutím napadeným ústavní stížností již neměl k dispozici žádné další opravné prostředky a jeho ústavní stížnost by byla opožděná, pokud by s jejím podáním vyčkával na rozhodnutí o případném odvolání proti usnesení o zastavení řízení.

10. Stěžovateli lze přisvědčit, že Ústavní soud běžně posuzuje ústavní stížnosti proti rozhodnutím o (ne)osvobození od soudních poplatků, přičemž některým z nich vyhověl, což dokládají i rozhodnutí, na která stěžovatel odkazuje. S podáním ústavní stížnosti nebylo nutno vyčkávat na rozhodnutí o případném odvolání (a též následném dovolání, nebylo-li by odvolání vyhověno) proti usnesení o zastavení řízení. Tomu ostatně odpovídá výše uvedené (bod 4) konstatování, že stěžovatelova ústavní stížnost splňuje všechny požadavky pro kvazimeritorní posouzení v senátu.

11. Stěžovatel se ovšem mýlí v tom, že by proti usnesení č. j. 42 C 71/2024-115 nebylo možno podat odvolání. Jednak byl o této možnosti obvodním soudem výslovně poučen, jednak neplatí, že by byla dána překážka věci rozhodnuté. Rozhodnutí napadená touto ústavní stížností se týkají osvobození od soudních poplatků, usnesení č. j. 42 C 71/2024-115 se týká zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, tedy odlišné otázky.

12. Skutečnost, že řízení bylo pravomocně zastaveno, aniž proti tomu stěžovatel účinně brojil, má zásadní důsledky pro posouzení ústavní stížnosti. Platí totiž, že jednou z podmínek úspěšného uplatnění ústavní stížnosti je i její racionalita [srov. nález sp. zn. II. ÚS 169/09 ze dne 3. března 2009 (N 43/52 SbNU 431), bod 16]. Tam, kde by kasace nemohla přinést příznivější rozhodnutí ve věci samé, resp. tam, kde nelze takovou změnu s přihlédnutím ke všem okolnostem příslušného řízení oprávněně očekávat, by byl kasační nález ryze formálním aktem, který by ke změně procesního postavení stěžovatele vedoucí k ochraně materiální podstaty jeho základních práv nijak nepřispěl (obdobně usnesení sp. zn. III. ÚS 660/23 ze dne 22. května 2024, bod 34).

13. Bylo-li řízení jako celek zastaveno, nemá již význam zabývat se otázkou, zda měl být stěžovatel osvobozen od soudních poplatků. Ani případné vyhovění ústavní stížnosti by totiž pro stěžovatele nemělo žádný přínos, neboť by v řízení nebylo možno pokračovat. (obdobně též nález sp. zn. III. ÚS 1448/25 ze dne 23. července 2025, bod 44).

14. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 10. září 2025

Jan Svatoň v. r. předseda senátu

Odůvodnění

1. Soudkyně Veronika Křesťanová je členkou III. senátu Ústavního soudu, jež bude projednávat ústavní stížnost podanou stěžovatelem dne 9. 7. 2025 proti v záhlaví specifikovanému rozhodnutí Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud"), kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") ze dne 13. 12. 2024 č. j. 42 C 71/2024-76 o nepřiznání osvobození od soudních poplatků.

2. U Ústavního soudu je věc vedena pod sp. zn. III. ÚS 1979/25. Po doručení ústavní stížnosti soudkyně Veronika Křesťanová přípisem ze dne 15. 6. 2025 stěžovatele vyrozuměla, že obvodní soud usnesením ze dne 30. 5. 2025 č. j. 42 C 71/2024-115, tedy již před podáním ústavní stížnosti, řízení v předmětné věci zastavil, přičemž proti tomuto rozhodnutí nebylo podáno odvolání a nabylo právní moci dne 5. 7. 2025. Zdůraznila, že řešení otázky osvobození od soudních poplatků je vlivem pravomocně skončeného řízení před obecnými soudy bezpředmětné.

3. Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 28. 7. 2025 stěžovatel vznesl námitku podjatosti proti soudkyni Veronice Křesťanové s tím, že se shora uvedeným názorem jmenované soudkyně nesouhlasí. Jde podle něj o účelové tvrzení, vyplývající z údajně negativního vztahu soudkyně Veroniky Křesťanové k jeho osobě, který přenesla do své nové pozice ústavní soudkyně ze svého bývalého pracoviště, a to městského soudu. Tvrdí, že za uplynulých 23 let byl celými sériemi nesprávných rozhodnutí především městského soudu zdevastován jeho rodinný, ekonomický a zdravotní stav, na čemž se podílela i soudkyně Veronika Křesťanová. Je přesvědčen, že proti napadenému rozhodnutí městského soudu je ústavní stížnost přípustná.

4. Soudkyně Veronika Křesťanová se k námitce podjatosti dne 11. 8. 2025 písemně vyjádřila. Uvedla, že danou námitku považuje za nedůvodnou, jelikož si není vědoma žádných okolností (poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům), pro které by měla být dána pochybnost o její nepodjatosti. Dodala, že žádné relevantní okolnosti neuvádí ani stěžovatel a že v předmětné věci nebyla (ani nemohla být) činná při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu, a to již z toho důvodu, že věc byla u obvodního soudu zahájena až v roce 2024, kdy již působila u Ústavního soudu. Nevybavuje si ani žádnou věc stěžovatele, kterou se městský soud v době jejího působení u tohoto soudu zabýval. 5. O vznesené námitce podjatosti rozhoduje podle rozvrhu práce Ústavního soudu druhý senát Ústavního soudu.

6. Druhý senát Ústavního soudu konstatuje, že stěžovatel neuvedl žádné konkrétní relevantní skutečnosti, jež by svědčily o podjatosti jmenované soudkyně. Žádné takové skutečnosti se nepodávají ani z obsahu spisu nebo z jiných pramenů, jež má Ústavní soud k dispozici.

7. Podle § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Podle § 36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu je soudce též vyloučen, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu. 8. Druhý senát Ústavního soudu neshledal v nyní posuzované věci žádné podmínky pro aplikaci § 36 odst. 1, odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

9. Na základě výše uvedených důvodů druhý senát Ústavního soudu rozhodl, že soudkyně Veronika Křesťanová není vyloučena z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 1979/25.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2025

Pavel Šámal v. r. předseda II. senátu Ústavního soudu