Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele P. M., zastoupeného Mgr. Liborem Hlavsou, advokátem, sídlem [adresa] Plzeň, proti výroku I rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 56 Co 17/2026-356 ze dne 22. dubna 2026 a výroku I rozsudku Okresního soudu Plzeň-město č. j. 22 Nc 48/2024-258 ze dne 14. listopadu 2025, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-město, jako účastníků řízení, a C. C. a nezletilého [nezletilý], jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí v tam vymezeném rozsahu; tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatel (otec) a první vedlejší účastnice (matka) jsou rodiči nezletilého vedlejšího účastníka (chlapec), kterému je 5 let. V září 2024 ukončili rodiče společné soužití a pečovali o chlapce střídavě, od února 2025 v intervalu po pěti dnech a od září 2025 po týdnu.
3. Okresní soud Plzeň-město svěřil chlapce do střídavé péče rodičů v týdenním režimu střídání (matka od liché neděle, otec od sudé neděle) se dnem předání v neděli v 18.00 hodin v bydlišti rodiče, který péči přebírá. Upravil speciální režim pro prázdniny s tím, že péči o jarních prázdninách zajišťuje od 9.00 hodin prvního dne do 18.00 hodin posledního dne prázdnin v lichém roce matka, v sudém otec. O velikonočních prázdninách od čtvrtka od 18.00 hodin do Velikonočního pondělí do 18.00 hodin pečuje v sudém roce matka, v lichém otec. O letních prázdninách pečují rodiče střídavě v sudém roce matka od 1. do 14. července, otec od 14. července do 1. srpna, matka od 1. do 15. srpna a otec od 15. do 31. srpna s tím, že v následujícím roce pečují v opačném pořadí. O podzimních prázdninách od 9.00 hodin prvního dne prázdnin do 18.00 hodin posledního dne prázdnin v sudém roce matka, v lichém otec. O vánočních prázdninách pečuje v lichém roce od 21. do 27. prosince otec, od 27. prosince do 2. ledna matka, v sudém roce naopak (výrok I). Otci učil výši vyživovací povinnosti k chlapci v částce 3 000 Kč, matce výživné na chlapce neurčil (výrok II). Rozhodl o nákladech řízení (výrok III).
4. K odvolání obou rodičů Krajský soud v Plzni změnil rozsudek okresního soudu ve výroku I tak, že změnil den předání chlapce na pátek v 18.00 hodin s tím, že matka pečuje od sudého pátku a otec od lichého pátku. Vánoční prázdniny změnil tak, že v péči matky bude v sudém roce chlapec od posledního školního dne předcházejícího prázdninám do 27. prosince 18.00 hodin a v péči otce od 27. prosince 18.00 hodin do dne předcházejícímu prvnímu dni školní docházky do 18.00 hodin. V lichém roce naopak. Jarní prázdniny změnil tak, že v lichém roce bude v péči matky od pátku předcházejícímu prázdninám od 18.00 hodin do neděle, kterou prázdniny končí do 18.00 hodin, v péči otce poté v sudém roce. U velikonočních prázdnin změnil den předání na poslední školní den předcházející prázdninám. Podzimní prázdniny změnil tak, že v péči matky bude v lichém roce od posledního školního dne předcházejícího prázdninám od 18.00 hodin do dne předcházejícímu prvnímu dni školní docházky do 18.00 hodin. Upravil, že termíny prázdnin se řídí termíny vyhlášenými pro základní školy v místě bydliště chlapce. Místem předání a převzetí chlapce stanovil místo bydliště rodiče, jehož péče následuje (výrok I). Výroky II a III potvrdil a rozhodl o nákladech řízení.
5. Krajský soud zohlednil, že se rodiče dlouhodobě střídají v péči o chlapce a z dokazování nevyplynulo omezení výchovných předpokladů ani jednoho rodiče. Shledal, že symetrické nastavení je souladné se zájmem chlapce, symetrická péče již probíhá, nebyly zjištěny negativní důsledky pro psychický či fyzický stav chlapce a neodporuje jeho vyslovenému přání. Nespatřoval důvody pro asymetrické nastavení ani z důvodu odlišného způsobu výchovy. K námitce otce zpochybňující výsledky znaleckého posudku krajský soud konstatoval, že účastníci mohli klást znalci otázky, znalec se ke svým postupům při výslechu na jednání vyjádřil. Krajský soud uzavřel, že znalec přesvědčivě obhájil závěry posudku, jakož i použití rozdílných metod s ohledem na jazykovou bariéru matky. Doplnění dokazování revizním znaleckým posudkem považoval i s ohledem na návrh otce střídání v režimu 8 : 6 za nadbytečné, a to rovněž ve vztahu ke zjišťování pravého přání chlapce. Krajský soud nepřisvědčil ani námitce týkající se neschopnosti matky o chlapce pečovat a zajišťovat mu lékařskou péči.
6. Otec v ústavní stížnosti namítá, že obecné soudy nezkoumaly, zda navrhovaný model péče (asymetrický) přinese chlapci více než model stávající (symetrický), případ neposoudily individuálně a rozhodly podle zažitých vzorců. Okresní soud podle otce srozumitelně nevyložil, které důkazy vzal za základ skutkových zjištění a proč. Skutková zjištění týkající se výchovných předpokladů matky a jejího duševního stavu (vyloučení onemocnění) nejsou podle otce úplná. Zásadní vadu dokazování spatřuje otec v tom, že matka neporozuměla znalci, u znalce - na rozdíl od jednání soudu - nepožadovala tlumočníka, znalec nevyšetřoval otce a matku stejnými metodami, nevysvětlil odlišný způsob vyšetření, ani zda jím zvolený postup vedl k požadovanému vhledu do osobnostní charakteristiky matky a možnému duševnímu onemocnění. Současně okresní soud neposuzoval pravdivost a úplnost znaleckého posudku. Otec proto považuje znalecký posudek za procesně nepoužitelný a má za to, že existuje riziko selhání matky v péči o dítě.
7. Krajskému soudu otec vytýká, že rozsudek okresního soudu řádně nepřezkoumal a se zásadními právními a skutkovými námitkami otce se nevypořádal. Otec nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že okresní soud provedl dokazování v dostatečném rozsahu. Krajskému soudu otec vytýká, že nedoplnil dokazování ani revizním znaleckým posudkem. Jde tak o opomenutý důkaz.
8. Dále otec namítá, že opatrovník chlapce byl odborně nezpůsobilý a zájmy chlapce nehájil. Zaprvé nerozeznal poměrně velké riziko zanedbání péče o chlapce u matky a zadruhé odmítl provést se synem pohovor ohledně jeho názoru na rozsah péče a frekvenci střídání u rodičů jen z důvodu nízkého věku.
9. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný, až na dále uvedenou výjimku. Proti výroku I rozsudku okresního soudu, který byl rozsudkem krajského soudu změněn, příslušný není, neboť nemůže rušit to, co bylo změněno. Ostatní procesní předpoklady pro řízení o ústavní stížnosti jsou splněny.
10. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů v rodinně-právních věcech. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou obecných soudů, které se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit tomu odpovídající rozhodnutí. Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat jimi zjištěný skutkový stav. Ústavní soud rozhodnutí obecných soudů zruší jen tehdy, jsou-li neústavní.
11. Podstatou námitek otce je nesouhlas se závěry obecných soudů a zjištěného skutkového stavu věci. Stěžejní námitkou otce je zpochybnění závěrů znaleckého posudku, zejména proto, že znalec pracoval s jinými testovacími metodami u každého z rodičů, jelikož matka je Francouzka.
12. Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně vyslovil, že zjišťování skutkového stavu je věcí obecných soudů. Rozhodnutí o rozsahu dokazování potřebného ke zjištění skutkového stavu věci spadá v zásadě do kompetence obecných soudů. Znalecký posudek je podle judikatury Ústavního soudu při rozhodování soudu pouze jedním z důkazních prostředků a je nutné jej hodnotit stejně pečlivě jako každý jiný důkaz. Jakým způsobem bude znalecký posudek hodnotit, je na obecném soudu (usnesení sp. zn. I. ÚS 543/20 ze dne 28. dubna 2020), a to i na základě výslechu znalce podle zásad ústnosti a přímosti. V této činnosti mohou soudu napomoci též účastníci řízení prostřednictvím svých vyjádření ke znaleckému posudku, v nichž mohou poukazovat na nesrovnalosti či vady znaleckých závěrů či postupu znalce. Je povinností soudu v potřebné míře na takové vyjádření reagovat v odůvodnění svého rozhodnutí, a to v závislosti na povaze, kvalitě a relevanci výhrad proti posudku v takových vyjádřeních. To samozřejmě klade na soudce nároky, aby se soustavně vzdělával i v oblasti práce se znaleckými posudky včetně vhodného zadávání otázek na znalce a aktuálního vývoje užívaných metod.
13. Krajský soud pochybnosti o správnosti závěrů znalce nespatřoval a jasně otci vysvětlil, že měl příležitost a prostor během výslechu znalce v řízení před okresním soudem znalci klást dotazy, a to včetně vlivu použití rozdílných metod u každého z rodičů. Soud se poté ztotožnil se závěrem okresního soudu, že znalec závěry znaleckého posudku a zvolených metod obhájil, nepovažoval je za neúplné a dostatečně a přesvědčivě zdůvodnil (bod 11), proč k zadání revizního znaleckého posudku nepřistoupil (srov. a contrario nález sp. zn. I. ÚS 2221/22 ze dne 2. května 2023, body 18 a 19). Krajský soud přihlédl k tomu, že sám otec navrhoval rozložení péče 8 : 6 či 9 : 5, což samo o sobě nenasvědčuje tomu, že by měl obavy o ohrožení vývoje dítěte nebo zanedbání péče matkou.
14. Podstatné je rovněž to, že znalec jak v posudku, tak během výslechu upozorňoval na vliv jazykové bariéry na výsledky a jejich interpretaci, současně však jasně deklaroval, že v případě jakéhokoli podezření na duševní onemocnění by spolupracoval se znalcem v oboru psychiatrie. I kdyby nakonec nebylo z odborného hlediska možné, aby znalec učinil závěry o osobnostní charakteristice a rodičovských kompetencích rodičů na základě rozdílných metod, je znalecký posudek pouze jedním z důkazních prostředků (viz výše). Nakolik tedy mohly v souzené věci vzniknout určité pochybnosti o relevanci závěrů - zejména pro různé citlivosti metod, cíle zkoumání a validitu výsledků při použití neodpovídající jazykové verzi daného dotazníku pro rozdílnost kulturních prostředí, je přesto dokazování, způsob hodnocení důkazů (srov. nález sp. zn I. ÚS 1010/22 ze dne 8. března 2023, bod 37) a utváření skutkových zjištění doménou obecných soudů a prostor pro zásah Ústavního soudu vzniká tehdy, jde-li o extrémní exces. Ten Ústavní soud neshledal.
15. Posouzení konkrétních okolností ke zjištění vhodnosti střídavé péče je úkolem soudu, kterého se poukázáním na závěry znalce nemůže zbavit (srov. nález sp. zn. I. ÚS 3522/22 ze dne 30. března 2023). Krajský soud upozornil, že sami rodiče praktikovali péči rovnoměrnou střídavou a nebylo prokázáno nic, co by závěr o rovnoměrné péči zvrátilo (tím není ani psychická krize matky před třemi roky) (bod 11 rozsudku). Ani mírnou preferenci otce chlapcem nepovažoval za stěžejní důvod pro změnu rodiči nastaveného režimu, naopak měl za přínosné rozdílné výchovné styly rodičů. Závěr krajského soudu, že je v zájmu chlapce zachovat současný režim péče, tak nelze označit za svévolný, excesivní či přehnaně formalistický. Naopak má racionální základnu a je logicky a srozumitelně odůvodněn. To je z pohledu zásad ústavněprávního přezkumu rozhodné. Ústavní soud tím nijak nesnižuje, že otec je pečlivým a angažovaným rodičem a vychází ze své předchozí životní zkušenosti s matkou. Zároveň to neznamená, že za současných okolností by rozdílnosti mezi rodiči v jejich přístupech měly vést ke snížení podílu péče matky jenom proto, že z pohledu otce je jeho péče dlouhodobě "lepší".
16. K námitce, že opatrovník dostatečně nehájil zájmy chlapce z důvodu odborné nezpůsobilosti, Ústavní soud poznamenává, že jednak tyto námitky odrážejí spíše nesouhlas otce se závěry obecných soudů o dostatečných výchovných kompetencích matky, jednak jde o námitky, které mohl (a měl) otec uplatnit před obecnými soudy. Z rozsudků ani z ústavní stížnosti neplyne, že by otec vznesl výhrady vůči opatrovníkovi v průběhu řízení. Kontrola činnosti opatrovníka je primárně věcí obecných soudů (srov. usnesení sp. zn. II.ÚS 1066/25 ze dne 13. května 2025, bod 17, sp. zn. IV. ÚS 3697/19 ze dne 26. května 2020, bod 23). Případná pochybení opatrovníka, dojde-li k nim, je možno obstaráním dalších důkazů zhojit. Neprovedl-li opatrovník s chlapcem (tehdy 4letým, byť intelektuálně vyspělejším na svůj věk) pohovor, ani to nepředstavuje procesní pochybení ústavněprávního významu. Zejména proto, že krajský soud logicky a přesvědčivě vysvětlil, proč ke zjišťování přání chlapce nepřistoupil, neboť vyšel ze závěrů znaleckého posudku ke vztahu chlapce ke každému z rodičů a další zjišťování přání chlapce znaleckým posudkem nepovažoval za účelné právě s ohledem na jeho věk, rozumovou a emocionální vyspělost.
17. Ústavní soud nezjistil žádné pochybení, které by opodstatňovalo závěr stěžovatele o porušení jeho základních práv. Ústavní stížnost tak odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků dílem jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], dílem jako návrh, k jehož projednání není příslušný [§ 43 odst. 1 písm. d) téhož zákona].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 27. srpna 2026
Jan Svatoň v. r. předseda senátu