ÚS 204/99 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti M. P., takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatelka podala dne 22. 4. 1999 ústavní stížnost, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 23. 4. 1999. Ústavní stížnost směřovala proti rozsudku Krajského soudu v Brně, čj. 29 Ca 401/95-12, ze dne 20. 1. 1997. Napadeným rozsudkem rozhodl Krajský soud v Brně v právní věci navrhovatele Z. P., proti odpůrci Okresnímu úřadu, pozemkovému úřadu v Jihlavě tak, že potvrdil rozhodnutí pozemkového úřadu, čj. PÚ-1/132G/1/92-201/3, ze dne 13. 9. 1995. Navrhovatelka žádala, aby Ústavní soud přezkoumal předmětnou věc, protože podle jejího názoru došlo v řízení k řadě pochybení. Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR rozhoduje Ústavní soud o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Čl. 88 Ústavy ČR stanoví, že otázku, kdo je oprávněn podat ústavní stížnost a za jakých podmínek, upraví samostatný zákon. Tímto zákonem je zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
111. ÚS 204/99 Podle § 72 odst. 1 písm. a) cit. zákona je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Ústavní stížnost pak lze podat podle § 72 odst. 2 cit. zákona pouze ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.
V předmětné věci však navrhovatelka napadla ústavní stížností pravomocné rozhodnutí Krajského soudu v Brně, které bylo vydáno v řízení, jehož účastníkem však byl Z. P., syn navrhovatelky. Vzhledem k výše uvedenému ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) cit. zákona navrhovatelka není osobou oprávněnou k podání ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně, čj. 29 Ca 401/95-12, ze dne 20. 1. 1997. S ohledem na tuto skutečnost se Ústavní soud již nezabýval zkoumáním otázky, zda byla ústavní stížnost podána včas.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle 5 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 5. května 1999 JUDr.Vladimír JURKA soudce Ústavního soudu