Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce Jana Svatoně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, o ústavní stížnosti J. Š., zastoupeného Mgr. Tomášem Petrů, advokátem, se sídlem [adresa] Ostrava, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 24. dubna 2025, č. j. 10 C 282/2024-29, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 7, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva vnitra, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Vymezení věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy se stěžovatel domáhá, aby bylo zrušeno v záhlaví označené rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva.
2. Obvodní soud pro Prahu 7 napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatele, kterou se po vedlejší účastnici domáhal náhrady škody ve výši 5 894,62 Kč. Požadovaná částka představovala vynaložené náklady právního zastoupení v přestupkovém řízení. Přestupkové řízení zahájené vůči stěžovateli pro přestupek proti občanskému soužití bylo zastaveno, neboť spáchání přestupku nebylo stěžovateli prokázáno.
3. Obvodní soud dospěl k závěru, že v posuzované věci nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí, ani k nesprávnému úřednímu postupu a nárok na náhradu škody tak není důvodný.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel tvrdí, že napadené rozhodnutí porušilo jeho práva zaručená v čl. 2 odst. 2, čl. 11, čl. 36 odst. 1, 2 a 3, čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, v čl. 5 odst. 5 a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva"), čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě a čl. 17, čl. 41 odst. 3, čl. 47 a čl. 52 Listiny základních práv Evropské unie.
5. Stěžovatel tvrdí, že soud nesprávně posoudil otázku odpovědnosti státu za škodu spočívající ve vynaložených nákladech na právní zastoupení v přestupkovém řízení. Tvrdí, že řízení o přestupku nemělo být vůbec zahájeno a když už k tomu došlo, mělo být bez průtahů zastaveno. Upozorňuje na procesní chyby v přestupkovém řízení a uvádí, že právní zastoupení bylo účelné. Zahájení řízení o přestupku a navazující řízení považuje stěžovatel za nezákonné. Stát byl měl odpovídat za nesprávný úřední postup.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Výklad jiných než ústavních předpisů jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně na přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí jej završujícím nebyla porušena ústavní práva účastníka řízení a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy.
8. Ústavní soud předně zdůrazňuje, že se stěžovatel domáhal částky 5 894,62 Kč, tedy částky v bagatelní výši.
9. Podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu platí, že směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v řízení, jehož předmětem byla bagatelní částka, zakládá to (bez dalšího) důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné.
10. Výjimkou jsou případy, kdy pro mimořádné okolnosti má i bagatelní částka zásadní význam pro stěžovatele a může vyvolat ústavněprávně relevantní újmu (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 157/16, bod 11). Tyto okolnosti má ovšem stěžovatel tvrdit, a především sám osvědčit (srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 3502/20, bod 25). Stěžovatel neuvádí, že by mohla intenzita tvrzeného zásahu představovaného částkou 5 894,62 Kč dosahovat z pohledu jeho majetkových poměrů ústavněprávní úrovně. 11. Ústavní soud neshledal ani jiné mimořádné okolnosti, které by mohly činit věc ústavně významnou (srov. nález sp. zn. III. ÚS 3725/13) a prolomit tak zdrženlivost Ústavního soudu v bagatelních věcech. Argumentace stěžovatele je totiž založena na nesouhlasu s právním posouzením odpovědnosti za škodu obvodním soudem, resp. s právním závěrem o tom, že se správní orgán nesprávného úředního postupu nedopustil. Toto posouzení je primárně věcí obecných soudů, přičemž se stěžovatelem vznášenými argumenty judikaturou Ústavního soudu se obvodní soud vypořádal dostatečně (srov. body 16, 17, 22 a 23 napadeného usnesení).
12. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. listopadu 2025
Milan Hulmák v. r. předseda senátu