Odůvodnění
Dne 11. 1. 2005 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatelé domáhali zrušení rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 9. 2004, č. j. 26 Cdo 1273/2004-358, a to pro porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Dle ust. § 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda. Dle ust. § 72 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Z vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 9 C 417/99 Ústavní soud zjistil, že v projednávané věci posledním procesním prostředkem, který zákon stěžovatelům k ochraně jejich práva poskytoval, bylo dovolání, které stěžovatelé podali. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 9. 2004, č. j. 26 Cdo 1273/2004-358, bylo dovolání stěžovatelů zamítnuto. Uvedený rozsudek právní zástupkyně stěžovatelů JUDr. I. H. převzala dne 11. 10. 2004.
Z výše uvedeného vyplývá, že ústavní stížnost v předmětné věci byla stěžovateli podána až po uplynutí zákonem stanovené lhůty pro její podání, a je tedy opožděná. Dle ust. § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Při shrnutí výše uvedených skutečností soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost jako opožděnou odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. dubna 2005
JUDr. Jan Musil v. r. soudce zpravodaj