Odůvodnění
Dne 16. 6. 1997 podal navrhovatel ústavní stížnost, která byla Ústavnímu soudu doručena téhož dne a směřuje proti usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 10 To 43/97, ze dne 9. 4. 1997. Tímto rozhodnutím mělo být porušeno základní právo navrhovatele obsažené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a proto navrhovatel v petitu návrhu žádá (resp. navrhuje), aby Ústavní soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 10 To 43/97, ze dne 9. 4. 1997, zrušil.
Z hlediska ustanovení § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Ze sdělení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 1997 Ústavní soud zjistil, že rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně stěžovatelova práva poskytuje, bylo usnesení právě Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 10 To 43/97, ze dne 9. 4. 1997, kdy také nabylo právní moci (§ 140 odst. 1 písm. a) tr. ř.). Ústavní stížnost podal navrhovatel dne 16. 6. 1997, tedy po lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. 1
111. ÚS 210/97 S poukazem na uvedené a bez ohledu na další formální nedostatky, ke kterým již Ústavní soud za daného stavu věci nepřihlížel, proto nezbylo než návrh, který byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání podle § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., odmítnout.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 15. října 1997
JUDr.Vladimír JURKA soudce Ústavního soudu ČR