Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti Mgr. J. B., zastoupené JUDr. Vladimírem Folprechtem, advokátem, sídlem [adresa] České Budějovice, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2017 č. j. 33 Cdo 1367/2016-246, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti CHAZEP, a. s., sídlem [adresa] jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka napadla ústavní stížností v záhlaví uvedený rozsudek Nejvyššího soudu a požadovala jeho zrušení s tvrzením, že jím byla porušena její ústavně zaručená základní práva, a to konkrétně práva vyplývající z článku 90, 95 odst. 1 a 96 odst. 1 Ústavy České republiky, článku 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a při řízení před Nejvyšším soud došlo z jeho strany k nerespektování principu kontradiktornosti řízení a rovnosti stran dle článku 38 odst. 2 Listiny.
2. Stěžovatelka v úvodu ústavní stížnosti uvedla, že napadeným rozsudkem Nejvyššího soudu bylo obsahově rozhodnuto, že neobstojí závěr odvolacího soudu, že ona neodpovídá vedlejší účastnici za škodu způsobenou zpronevěřením peněz složených do úschovy advokáta. Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 10. 2015 č. j. 22 Co 1028/2015-216 a věc mu vrátil k dalšímu řízení, když současně stanovil, že právní názor vyslovený v tomto rozsudku Nejvyššího soudu je závazný. Z toho logicky dovodila, že se Nejvyšší soud fakticky ztotožnil se závěrem Okresního soudu v Českých Budějovicích (rozsudek ze dne 13. 2. 2015 č. j. 30 C 130/2014-173).
3. V další části stěžovatelka namítá, že jí nebylo žádným ze soudů doručeno písemné vyhotovení dovolání podané vedlejší účastnicí, získala ho zcela náhodou po více než jednom roce, vyjádřila se k němu až těsně před rozhodnutím Nejvyššího soudu, ten se jejím podáním zabýval buďto zcela povrchně nebo vůbec (její argumentaci věnoval pouze dvě věty). Stěžovatelka nesouhlasí se závěry Nejvyššího soudu, jež vedly k tomu, že je u ní založena solidární odpovědnost za škodu způsobenou vedlejší účastnici jinou osobu, a tvrdí nesprávnou aplikaci konkrétních ustanovení zákona o advokacii a obchodního zákoníku.
4. Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem předepsané předpoklady k jejímu projednání, dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatelka dosud nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje. Jde tedy o ústavní stížnost nepřípustnou podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neboť jak vyplývá z výroku napadeného rozsudku, Nejvyšší soud zrušil předcházející rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích a věc mu vrátil k dalšímu řízení; řízení tak dále pokračuje a stěžovatelka má k dispozici zákonné prostředky, kterými může napadnout pro ni případně nepříznivé rozhodnutí.
5. Z uvedených důvodů soudce zpravodaj podle ustanovení § 75 odst. 1 a § 43 odst. l písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl. Vzhledem k této skutečnosti nerozhodoval Ústavní soud o stěžovatelčině návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. července 2017
Josef Fiala v. r. soudce zpravodaj