Usnesení ze dne 18. 10. 2010
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 18. října 2010 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, ve věci navrhovatele P. C., zastoupeného Mgr. Michaelem Kohlem, advokátem se sídlem [adresa] o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2010 č. j. 28 Co 194/2010-133 a Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 11. 2009 č. j. 26 C 292/2008-87, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených usnesení, kterými byla zamítnuta jeho žádost o ustanovení advokáta k bezplatnému zastupování v řízení o přiznání přiměřeného zadostiučinění, vedeném na základě jeho žaloby proti České republice - Ministerstvu spravedlnosti. Soudy dle jeho přesvědčení nepostupovaly v souladu s § 30 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu, když mu k ochraně jeho zájmů odmítly ustanovit zástupce a tak došlo k zásahu do práv, zakotvených v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že nelze souhlasit se závěrem soudů, podle něhož "ochrana zájmů žalobce nevyžaduje ustanovení zástupce pro řízení", když podle § 30 občanského soudního řádu nejde o rozhodování, spočívající na jejich úvaze - příslušná norma neobsahuje definici "soud může ustanovit" ale naopak "soud ustanoví" účastníku zástupce, jsou-li splněny podmínky pro takový postup.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníka usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Důvodem k odmítnutí návrhu je také zjištění, že je nepřípustným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) a odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu stížností napadeného usnesení Městského soudu v Praze zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně, jímž byl žalobci, nyní stěžovateli, zamítnut návrh na ustanovení zástupce (advokáta) ve věci žaloby o zaplacení zadostiučinění za průtahy v řízení, a po zjištění, že Obvodní soud pro Prahu 2 v souladu s § 30 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu zhodnotil správně nejen majetkové poměry žalobce, ale také to, zda ustanovení zástupce - advokáta je třeba k ochraně jeho zájmů, opodstatněně toto rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění svého usnesení pak vyložil, proč se s názorem a závěrem soudu I. stupně, podle kterého důvody k ustanovení advokáta žalobci v předmětném řízení nejsou, ztotožnil. Proto lze v dalším na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu odkázat. Pro výše uvedené byl návrh odmítnut jako zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. října 2010 Jiří Mucha předseda senátu Ústavního soudu
Usnesení ze dne 16. 9. 2010
Ústavní soud rozhodl dne 16. září 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci návrhu P. C., zastoupeného Mgr. Michaelem Kohlem, advokátem se sídlem [adresa] 7, na vyloučení Jana Musila, soudce Ústavního soudu, z projednávání a rozhodování ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 2129/10 z důvodu jeho podjatosti takto:
Výrok
Soudce Jan Musil je z projednání a rozhodování ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 2129/10 vyloučen.
Odůvodnění
I. Stěžovatel podal 22. 7. 2010 ústavní stížnost, jež je vedena pod sp. zn. III. ÚS 2129/10. Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 31. 7. 2010 stěžovatel navrhl, aby soudce III. senátu Ústavního soudu Jan Musil byl vyloučen z projednávání této věci, jehož se účastní.
Dne 2. 9. 2010 soudce Jan Musil v písemném vyjádření k tomuto návrhu uvedl, že k samotnému předmětu ústavní stížnosti nemá žádný osobní vztah a necítí se být podjatý; vyjádřil však názor, že by mohla eventuálně vzniknout pochybnost o jeho objektivitě ve vztahu k osobě stěžovatele. Stěžovatel se totiž ve svém návrhu na jeho vyloučení z projednávání věci o jeho osobě vyjádřil hrubě urážlivým způsobem, přičemž jako důvod jeho údajné podjatosti nepravdivě uvedl, že byl „aktivní kolaborant s nelidskou komunistickou diktaturou a ruským okupačním režimem.“ Ačkoliv tato stěžovatelova tvrzení považuje za absurdní a odmítá je, má pochybnost o tom, zda hrubě urážlivá forma stěžovatelových námitek u něj eventuálně nevzbudí pocit antipatie vůči stěžovateli, což by mohlo ovlivnit jeho rozhodování ve věci; stěžovatel uplatnil vůči jeho osobě námitky již v několika předchozích řízeních vedených pod sp. zn. III. ÚS 259/05, III. ÚS 636/06, III. ÚS 718/06, III. ÚS 1150/10 a III. ÚS 1405/10, v nichž IV. senátem bylo rozhodnuto o jeho vyloučení. Z těchto důvodů navrhl, aby IV. senát stejně rozhodl i v tomto případě.
II. Dle ustanovení § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.
Dosavadní judikatura Ústavního soudu spočívá na premise, že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, lze-li mít pochybnosti o jeho nepodjatosti (srov. nález ve věci I. ÚS 167/94, Sb. n. u. sv. 6, str. 429), tedy „jeví-li se“, že by podjatým býti mohl.
Ústavní soud proto dospěl k závěru, že v projednávání věci byly vyvolány pochybnosti o nepodjatosti soudce Jana Musila; proto čtvrtý senát rozhodl podle ustanovení § 38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jak ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. září 2010
Miloslav Výborný, v. r. předseda senátu Ústavního soudu