Plný text
III. ÚS 215/05 Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 12. září 2005 ve věci navrhovatele PPF burzovní společnost, a. s. se sídlem [adresa] zastoupeného JUDr. Marcelou Vilímkovou, advokátkou se sídlem [PSČ obec] 2, Vinohradská 37, o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 9. 2003 č. j. 5 Cmo 129/2003-271 a Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2002 č. j. 47 Cm 34/2000-177, t a k t o : Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í
Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu I. stupně o zamítnutí žaloby stěžovatele, jíž se domáhal zaplacení částky 385.630.253,- Kč s příslušenstvím, jakož i jeho rozhodnutí o nákladech řízení, současně byla uložena žalobci povinnost k úhradě nákladů odvolacího řízení žalovaným. Uvedl, že se rozhodnutími cítí dotčen v právech, která jsou zakotvena v čl. 36 Listiny základních práv a svobod v návaznosti na čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky, soudy odmítly chránit jeho vlastnické právo i když jim to ukládá čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě o lidských právech a základních svobodách. Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání, rozhodnutí Nejvyššího soudu stížností však nenapadá, poněvadž si je vědom skutečnosti, že Ústavní soud není vůči Nejvyššímu soudu v postavení odvolací instance
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně jeho práva poskytuje, v případě mimořádného opravného prostředku šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti počne běžet dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku [§ 72 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění předpisů, účinném před 1. 4. 2004, sdělení Ústavního soudu publikované pod č. 32/2003 Sb.].
Z obsahu usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 1. 2005 č. j. 29 Odo 411/2004-332 bylo zjištěno, že proti ústavní stížností napadenému rozsudku Vrchního soudu v Praze, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2002 č. j. 47 Cm 34/2000-177, podal žalobce dovolání, v němž co do jeho přípustnosti odkázal na § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu a co do důvodů na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) občanského soudního řádu, přičemž za otázku zásadního právního významu považoval odvolatel především otázku, zda z hlediska požadavku na určitost právního úkonu je přípustné sjednávat obecně ve smlouvách, a zvlášť ve smlouvách rámcových, pravidlo (vzorec), které předpokládá, že skutečnosti nezbytné pro jeho aplikaci, a tedy pro zjištění přesné výše finančního závazku (a určení strany povinné k jeho úhradě), nastanou teprve po uzavření smlouvy. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl jako nepřípustné, když opodstatněně konstatoval, že takto předestřenou otázku nelze posoudit jako otázku zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, své rozhodnutí dovolací soud vyčerpávajícím způsobem odůvodnil.
S ohledem na uvedené, na skutečnost, že ústavní stížnost nesměřuje proti citovanému rozhodnutí Nejvyššího soudu, nutno konstatovat, že tato, podaná stěžovatelem proti rozsudkům soudu I. a II. stupně dne 26. 4. 2005, je stížností podanou po lhůtě k tomu stanovené, když v předmětné věci pro její počátek nelze vycházet z odst. 2. sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb., dle něhož lhůta počne běžet dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku bez ohledu na způsob rozhodnutí o něm - jestliže bylo rozhodnuto, že uplatněný mimořádný prostředek byl nepřípustný, nelze na takový hledět jako na zákonem poskytnutý k ochraně tvrzeného práva stěžovatele. Proto bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
K důvodům, pro něž stěžovatel nepodal ústavní stížnost proti rozhodnutí dovolacího soudu lze poukázat na znění § 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 12. září 2005