Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Milanem Hulmákem o ústavní stížnosti stěžovatelky N. V., bez právního zastoupení, proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 21 Co 186/2026, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 27. 7. 2026 prostřednictvím datové schránky pana Dirka F. Bronischewski v německém jazyce a dne 29. 7. 2026 v českém jazyce, navrhuje jménem stěžovatelky zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové.
2. Dříve než se Ústavní soud může ústavní stížností věcně zabývat, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem o Ústavním soudu. Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel vyzván k odstranění vad ve stanovené lhůtě.
3. Návrh nesplňuje formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jelikož má řadu procesních a obsahových nedostatků (zejm. § 30 a § 34 ve spojení s § 72 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatelka není pro řízení před Ústavním soudem zastoupená advokátem (§ 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 téhož zákona), chybí ústavněprávní argumentace i kopie napadeného rozhodnutí.
4. Ústavní soud dne 29. 7. 2026 zaslal stěžovatelce výzvu k odstranění vad podání ve lhůtě 30 dní s poučením o možnosti obrátit se s žádostí na Českou advokátní komoru o určení advokáta, byl-li stěžovatel při hledání advokáta neúspěšný nebo mu jeho majetkové poměry neumožňují právní zastoupení. Zároveň ji upozornil na možnosti ústavní stížnost bez věcného projednání odmítnout, nebudou-li tyto vady ve lhůtě odstraněny. Výzvu stěžovatelka převzala dne 11. 8. 2026. Panu D. F. Bronischewski, kterému byla výzva zaslána na vědomí, byla doručena do datové schránky dne 30. 7. 2026.
5. Vady návrhu do dne přijetí tohoto rozhodnutí nebyly odstraněny. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatelka ani nepodala k České advokátní komoře řádnou žádost o určení advokáta pro řízení o ústavní stížnosti, přestože byla o této možnosti poučena.
6. Ústavní soud opakovaně neshledal požadavek povinného zastoupení jako předpoklad pro přístup k vyšším soudům v rozporu s ústavním pořádkem [jde-li o dovolání, viz usnesení ze dne 14. 9. 2000 sp. zn. Pl. ÚS 43/2000 (U 32/19 SbNU 293), k povinnému zastoupení v řízení před Ústavním soudem nepřímo stanovisko pléna ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637; 290/2015 Sb.)] a v řízení o kasační stížnosti usnesení ze dne 20. 6. 2016 sp. zn. IV. ÚS 1280/16 (U 8/81 SbNU 963)].
7. Rovněž Evropský soud pro lidská práva v zásadě akceptuje požadavek vnitrostátních předpisů, aby opravný prostředek k vyššímu soudu byl podán advokátem (např. rozsudek ze dne 24. 11. 1986, ve věci Gillow proti Spojenému království, č. stížnosti 9063/80, § 69, rozhodnutí ze dne 9. 10. 2001, ve věci Kröhnert proti České republice, č. 60224/00, rozhodnutí ze dne 5. 10. 2010, ve věci Hlásenský a Hlásenská proti České republice, č. 63233/09).
8. Ústavní soud proto soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost pro neodstraněné vady návrhu podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 17. září 2026
Milan Hulmák v. r. soudce zpravodaj