Plný text
ÚS 219/2000
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 22. června 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti V. K., zastoupené JUDr. V. V., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. prosince 1999, č. j. 44 Ca 196/99-49, a rozhodnutí Okresního úřadu Mladá Boleslav, referátu pozemkového úřadu ze dne 1. července 1999, č. j. 6560-72/91/Na 99, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatelka, která se domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. prosince 1999, č. j. 44 Ca 196/99-49, ve spojení s rozhodnutím Okresního úřadu Mladá Boleslav, referátu pozemkového úřadu ze dne 1. července 1999, č. j. 6560-72/91/Na 99, odůvodnila ústavní stížnost tím, že se označenými rozhodnutími cítí dotčena na právech, zakotvených v čl. 36 odst. l Listiny základních práv a svobod. Uvedla, že podle jejího přesvědčení pro rozhodnutí o oprávněnosti jejího restitučním nároku nebyl náležitě zjištěn skutkový stav, důkazy byly provedeny neúplně, což vše vedlo k nesprávnému hodnocení a k nesprávným právním závěrům. Z obsahu spisů Krajského soudu v Praze sp. zn. 44 Ca 323/97, 44 Ca 196/99 a jeho rozsudku ze dne 7. prosince 1999, č. j. 44 Ca 196/99-49, který nabyl právní moci 10. února 2000, zásah do práv stěžovatelky, jichž se v návrhu dovolává, shledán nebyl. Krajský soud v Praze se v řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí Okresního úřadu Mladá Boleslav, referátu pozemkového úřadu ze dne l. července 1999, č. j. 6560-72/91/Na 99, vypořádal se všemi námitkami stěžovatelky, pro své závěry a použití ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě vycházel z úplného skutkového zjištění a při hodnocení důkazů respektoval ustanovení s § 132 občanského soudního řádu. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh, který je zjevně neopodstatněný, odmítne [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. S ohledem na výše uvedené, s poukazem na vyčerpávající a přiléhavé odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. prosince 1999, č. j. 44 Ca 196/99-49, byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. června 2000