Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Přibáněm o ústavní stížnosti stěžovatele V. B., zastoupeného Mgr. Martinem Keřtem, advokátem, sídlem [adresa] proti usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 3. 6. 2024, č. j. 16 C 189/2020-682, a usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 28. 3. 2024, č. j. 16 C 189/2020-660, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností se stěžovatel podle § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhá zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí, a to z důvodu tvrzeného porušení svých ústavně zaručených práv. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po formální stránce a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu. Ústavní stížnost však není přípustná.
2. Napadeným usnesením ze dne 28. 3. 2024 soud vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Navazujícím usnesením ze dne 3. 6. 2024 bylo rozhodnuto, že se usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 28. 3. 2024, č. j. 16 C 189/2020-660, vydané asistentkou soudce potvrzuje. Ústavní stížnost tak byla podána za situace, kdy v řízení dosud nebylo vydáno konečné rozhodnutí. Ústavní stížnost proti výzvě k zaplacení soudního poplatku (ani proti navazujícímu rozhodnutí o námitkách) není přípustná (totožně usnesení sp. zn. II. ÚS 1801/23 ze dne 19. 7. 2023). Taková usnesení totiž ještě nejsou sama o sobě způsobilá bezprostředně zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatele. Zasáhnout do práv může až rozhodnutí, kterým se zastavuje řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku [srov. stanovisko pléna ze dne 23. 4. 2013 sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13 (ST 35/69 SbNU 859; 124/2013 Sb.), srov. též např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1943/23 ze dne 17. 8. 2023]. Ústavní soud v citovaném stanovisku dále konstatoval, že ani případné nesprávné určení výše poplatku ve výzvě podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích samo o sobě není způsobilé bezprostředně přivodit zásah do základních práv a svobod poplatníka. Takový důsledek by bylo možné přičíst až usnesení, kterým se zastavuje řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku. Z usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2242/20 ze dne 18. 8. 2020, je zřejmé, že uvedené závěry se uplatní i v případě, kdy stěžovatel namítá, že poplatková povinnost vůbec nevznikla. V nynějším případě Ústavní soud neshledal žádný důvod k odlišnému rozhodnutí. Stěžovatel také netvrdí, že by předtím, než se na Ústavní soud obrátil s námitkou nezákonného soudce, účinně vyčerpal prostředek ochrany a nenapadá příslušné rozhodnutí. Ústavní stížnost tak jako celek není přípustná.
3. Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval důvodností ústavní stížnosti, stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. srpna 2024
Jiří Přibáň v. r. soudce zpravodaj