Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatele P. K., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Homolkou, advokátem, sídlem [adresa] Jihlava, proti výrokům II a III rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě č. j. 72 Co 236/2025-830 ze dne 13. dubna 2026, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě, jako účastníka řízení, a K. B. a P. B., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení shora označeného soudního rozhodnutí v tam uvedeném rozsahu, tvrdí, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv.
2. Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě výrokem I v záhlaví uvedeného rozsudku potvrdil výrok I rozsudku Okresního soudu v Jihlavě č. j. 12 C 385/2013-761 ze dne 19. srpna 2025, kterým okresní soud zamítl žalobu o určení vlastnického práva prvního vedlejšího účastníka proti stěžovateli a druhému vedlejšími účastníkovi. Napadeným výrokem II v záhlaví uvedeného rozsudku krajský soud změnil nákladové výroky II a III rozsudku okresního soudu, kterými byla druhému vedlejšími účastníkovi (výrok II) a stěžovateli (výrok III) přiznána náhrada nákladů řízení, tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Napadeným výrokem III pak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo ani na náhradu nákladů odvolacího řízení.
3. Z ústavní stížnosti (část III) plyne, že stěžovatel ústavní stížnost považuje za přípustnou, neboť proti rozhodnutí o nákladech řízení již není přípustný žádný opravný prostředek [dovolání podle § 238 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu je objektivně nepřípustné]. Tím, že žaloba směřující proti stěžovateli byla zamítnuta, stěžovatel není subjektivně oprávněn k podání dovolání ani proti rozhodnutí o věci samé. Takové oprávnění má ale první vedlejší účastník.
4. Ústavní soud od okresního soudu a z aplikace infoSoud zjistil, že první vedlejší účastník proti rozsudku krajského soudu dovolání skutečně podal a doposud o něm nebylo rozhodnuto.
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení stanovených zákonem o Ústavním soudu a shledal, že ústavní stížnost je v rozsahu, kterým napadenými výroky krajský soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení mezi vedlejšími účastníky, podána osobou zjevně neoprávněnou (nepřiznáním náhrady nákladu řízení jinému účastníkovi než stěžovateli nejsou dotčena práva stěžovatele).
6. Ve zbylém rozsahu je nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, přičemž důvody pro výjimku z nepřípustnosti podle § 75 odst. 2 téhož zákona nejsou dány. Probíhá-li dovolací řízení, je vyloučeno, aby Ústavní soud ústavní stížnost projednal, neboť by tím nepřípustně - v rozporu s principem právní jistoty i zásadou subsidiarity ústavní stížnosti - zasahoval do rozhodování obecných soudů (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 817/23 ze dne 25. července 2023, bod 6, sp. zn. III. ÚS 1195/26 ze dne 6. května 2026, bod 6).
7. Ač proti samotným výrokům o náhradě nákladů řízení není dovolání přípustné, neznamená to, že výsledek dovolacího řízení se jich nemůže dotknout. Nákladové výroky totiž mají akcesorickou povahu k výrokům o věci samé. Bude-li vyhověno dovolání, a dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu (případně i soudu prvního stupně) zruší, pak zruší i nákladové výroky, při změně pak změní i výrok o nákladech řízení.
8. Z toho plyne, že stěžovatelova ústavní stížnost je v rozsahu, který se týká jeho práva na náhradu, vzhledem k dovolání, které podal první vedlejší účastník, předčasná a slovy zákona o Ústavním soudu nepřípustná. Stěžovatel má však možnost po skončení dovolacího řízení podat novou ústavní stížnost. Případnou opakovanou ústavní stížnost nebude možné odmítnout pro opožděnost na základě argumentu, že dovolání proti rozhodnutí o nákladech řízení je objektivně nepřípustné, neboť není možné, aby ústavní stížnost byla nejprve předčasná a následně opožděná.
9. Z výše uvedených důvodů (obdobně srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2666/22 ze dne 8. prosince 2022, body 5 až 9) Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost zčásti jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu a zčásti jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 11. srpna 2026
Veronika Křesťanová v. r. soudkyně zpravodajka