Ústavní soud rozhodl dne 15. ledna 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky CORDIA CZ, a. s., se sídlem [adresa] zastoupené JUDr. Janem Pavlokem, Ph.D., advokátem v Praze 1, Na Příkopě 391/7, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 6. 2008 č. j. Ncp 759/2008-21, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 5. 9. 2008, stěžovatelka napadá v záhlaví označené usnesení Vrchního soudu v Olomouci s tvrzením, že jím došlo k porušení práva na spravedlivý proces.
Předmětným usnesením vrchní soud jednak rozhodl, že "I. K projednání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 8 Cm 114/2007 je příslušný okresní soud (§ 9 odst. 1 o.s.ř.)", a dále že " II. Věc bude postoupena k dalšímu řízení Městskému soudu v Brně".
Stěžovatelka v ústavní stížnosti shrnuje skutkové a právní okolnosti své žaloby a vyjadřuje přesvědčení, že z hlediska průběhu a charakteru sporu a výše hodnoty plnění jde o obchodní spor, o němž by měly rozhodovat v prvním stupni krajské soudy. Na Ústavním soudu stěžovatelka požaduje, aby napadené rozhodnutí o určení věcné příslušnosti jako protiústavní zrušil.
Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s rozhodnutím, které je co do svého závěru výkladem norem procesního práva, k jehož přezkoumávání není Ústavní soud oprávněn. Výjimku představují situace, kdy obecné soudy zasáhnou do ústavně zaručeného práva svévolným rozhodnutím či jiným vybočením z obecných principů spravedlnosti. Na základě prostudování příslušného spisu, který si Ústavní soud vyžádal, jakož i z vyjádření vedlejšího účastníka vyplývá, že v posuzované věci ke svévolnému či jinak excesivnímu rozhodnutí, v jehož důsledku by byla porušena ústavně zaručená práva účastníků, nedošlo. Vrchní soud ve svém vyjádření uvedl, že pro posouzení věcné příslušnosti soudu není rozhodná skutečnost, že na obou stranách se jedná o obchodní společnost. Pro posouzení věcné příslušnosti jsou prvořadá skutková tvrzení žalobce, z nichž je zřejmé nejen čeho, ale z jakého důvodu, se po žalovaném domáhá. Podle těchto skutkových tvrzení uplatňuje žalobce proti žalovanému své nároky, odvíjející se ze smlouvy o postoupení pohledávky, uzavřené mezi účastníky podle ustanovení § 524 občanského zákoníku, a to z titulu odpovědnosti žalovaného jako postupitele (§ 527 občanského zákoníku). Jde tedy o občanskoprávní vztah, v němž je nerozhodná výše plnění, a proto Vrchní soud v Olomouci dospěl k závěru, že příslušným k projednání a rozhodnutí ve věci v prvním stupni je dle § 9 odst. 1 o. s. ř. okresní soud (Městský soud v Brně).
Jak vyplývá z vyžádaného spisu, rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci reflektuje kritéria stanovená zákonem pro určení místní příslušnosti, napadené rozhodnutí nezakládá tak důvod pro kasační zásah Ústavního soudu.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. ledna 2009
Jan Musil předseda senátu Ústavního soudu