Plný text
ÚS 227/99
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 9. srpna 1999 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti M. M., zastoupeného JUDr. B. G., CSc., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 10 Co 304/99, ze dne 6. dubna 1999, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Návrhem ze dne 5. května 1999 se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 10 Co 304/99, ze dne 6. dubna 1999. Uvedl, že podle jeho přesvědčení označené usnesení soudu porušuje práva, zaručená mu čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu spisu Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 13 C 162/98 a stížností napadeného usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 304/99, ze dne 6. dubna 1999, nebyl shledán zásah do práva stěžovatele, jak se v návrhu dovolává. Označený soud, který odmítl odvolání stěžovatele proto, že bylo podáno po lhůtě k tomu stanovené, své rozhodnutí řádně
odůvodnil, přičemž také objasnil, z jakých skutečností vycházel při hodnocení způsobu doručování rozhodnutí, proti němuž odvolání směřovalo, kdy počal běh odvolací lhůty a kdy tato lhůta stěžovateli, jako odvolateli, skončila. S ohledem na uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. srpna 1999