Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro nepřípustnost3× citováno

Spisová značka

III. ÚS 2285/15

Téma · generováno AINepřípustnost ústavní stížnosti při pokračujícím licenčním řízení

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 23. 2. 2016Zpravodaj: Filip JanTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2016:3.US.2285.15.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - PODotčený orgán: SOUD - NSS SOUD - KS BrnoNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 28. 7. 2015Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti kasačnímu rozhodnutí

Shrnutí · generováno AI

Správní soudy zrušily rozhodnutí o udělení licence na výrobu elektřiny a věc vrátily správnímu orgánu k dalšímu řízení. Ústavní soud stížnost odmítl, protože licenční řízení ještě neskončilo a případné nepříznivé rozhodnutí lze nadále napadat správními prostředky a ve správním soudnictví.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Ústavní stížnost je podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, nepřípustná, nebyly-li vyčerpány všechny procesní prostředky k ochraně práva. Je-li po zrušení správního rozhodnutí věc vrácena do pokračujícího správního řízení, nelze jeho výsledek předjímat a subsidiarita ústavní stížnosti brání zásahu Ústavního soudu. Stížnost byla proto odmítnuta podle § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Za této situace, kdy řízení o žádosti stěžovatelky o udělení licence nebylo dosud skončeno, nejsou dány podmínky pro to, aby Ústavní soud mohl ve věci rozhodovat.
    Zobrazit v textu
  • Princip subsidiarity ústavní stížnosti neumožňuje, aby Ústavní soud v tomto okamžiku do běžícího správního řízení jakkoli zasahoval.
    Zobrazit v textu
  • Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelky odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako nepřípustnou [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (3) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelky Solar CD s. r. o., IČO [IČO], se sídlem [adresa] Praha 2, zastoupené JUDr. Tomášem Sequensem, advokátem, se sídlem [adresa] Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. května 2015 č. j. 6 As 173/2014-186 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. června 2014 č. j. 31 A 32/2012-316, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí správních soudů, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, rovnost účastníků řízení a soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), dále čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i čl. 47 Listiny základních práv Evropské Unie (dále jen "Listina EU") a čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen "Mezinárodní pakt"). Dále namítá porušení vlastnického práva a práva na podnikání dle čl. 11 a čl. 26 Listiny, čl. 16 a čl. 17 odst. 1 Listiny EU a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, a práva na ochranu dobré pověsti a jména dle čl. 10 odst. 1 Listiny, čl. 8 a 10 Úmluvy a čl. 17 Mezinárodního paktu.

2. Aby mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je nejprve povinen zkoumat, zda jsou naplněny všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl. Obsah ústavní stížnosti, jakož i rozhodnutí jí napadených, tak nebylo třeba blíže reprodukovat, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno ústavní stížnost odmítnout.

3. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), povinnost respektovat a chránit základní práva je však úkolem všech orgánů veřejné moci, zvláště pak soudů. Z tohoto důvodu je řízení o ústavní stížnosti toliko subsidiárním prostředkem ochrany základních práv. Teprve za situace, kdy ostatní zákonné prostředky selžou (nejsou účinné, jsou bezvýsledně vyčerpány), event. nejsou k dispozici, je možné se obrátit na Ústavní soud.

4. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje. V dané věci byla rozhodnutím Energetického regulačního úřadu (dále jen "žalovaný") ze dne 31. 12. 2010 stěžovatelce udělena licence na výrobu elektřiny na dobu 25 let v provozovně umístěné v katastrálním území [k.ú.]. Toto rozhodnutí napadl žalobou dle § 66 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "soudní řád správní"), nejvyšší státní zástupce. Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem ze dne 13. 6. 2014 č. j. 31 A 32/2012-316 rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že žalovaný se má opětovně zabývat podanou žádostí stěžovatelky o udělení licence. Shledal totiž žalobu důvodnou jednak pro nepřezkoumatelnost rozhodnutí v otázce vymezení provozoven a v otázce akceptace určení odborného zástupce, a jednak proto, že v důsledku vyvrácení skutkových zjištění a zpochybnění některých formálních listinných důkazů rozsudky soudů v trestním řízení nemělo napadené rozhodnutí oporu ve správním spise. Kasační stížnost stěžovatelky Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl.

5. Stěžovatelka podala ústavní stížnost za situace, kdy v důsledku kasačního rozsudku krajského soudu byla věc vrácena žalovanému zpět, do fáze správního řízení o udělení licence. Za této situace, kdy řízení o žádosti stěžovatelky o udělení licence nebylo dosud skončeno, nejsou dány podmínky pro to, aby Ústavní soud mohl ve věci rozhodovat. Otázka, zda stěžovatelce bude licence udělena či nikoli, má být předmětem dalšího řízení. Nyní nelze výsledky tohoto správního řízení, jehož účelem bude odstranění zjištěných nezákonností a vad řízení, předjímat. Princip subsidiarity ústavní stížnosti neumožňuje, aby Ústavní soud v tomto okamžiku do běžícího správního řízení jakkoli zasahoval. Tento prostředek ochrany základních práv lze využít zásadně až za situace, kdy již stěžovatelka nebude mít k dispozici procesní prostředek, jímž by se mohla domoci ochrany svého práva. Taková situace ve věci stěžovatelky dosud nenastala, neboť s otevřením správního řízení se stěžovatelce v případě pro ni nepříznivého výsledku (nevyhovění žádosti o udělení licence) otevírají příslušné prostředky obrany ve správním řízení a správním soudnictví.

6. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelky odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako nepřípustnou [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. února 2016

Jan Filip v. r. soudce Ústavního soudu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací