Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro neodstraněné vady4× citováno

Spisová značka

III. ÚS 23/17

Téma · generováno AIOdmítnutí vadné ústavní stížnosti bez advokáta

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 5. 1. 2017Zpravodaj: Fiala JosefTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2017:3.US.23.17.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - KS PrahaNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 2. 1. 2017

Shrnutí · generováno AI

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože měla obsahové vady a stěžovatel nebyl zastoupen advokátem. Stěžovatele znovu nevyzýval k nápravě, jelikož byl v dřívějších řízeních opakovaně poučen o povinném advokátním zastoupení.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Procesní rozhodnutí bez meritorního výkladu. Ústavní stížnost lze při přiměřeném použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout pro vady a chybějící povinné zastoupení podle § 30 odst. 1 téhož zákona, aniž by byl stěžovatel znovu vyzýván k jejich odstranění. To platí, byl-li v předchozích věcech opakovaně a účinně poučen o povinnosti advokátního zastoupení.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech.
    Zobrazit v textu
  • Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
    Zobrazit v textu
  • Z těchto důvodů se Ústavní soud (podobně jako ve věci sp. zn. II. ÚS 2260/16 ) uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti B. V., proti rozsudku Krajského soudu v Praze sp. zn. 44 Ca 22/2008 a proti nečinnosti správního orgánu, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Dne 2. 1. 2017 bylo Ústavnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Praze doručeno stěžovatelovo podání, v němž požaduje podat ústavní stížnost "do rozsudku KS v Praze v čj. 44 Ca 22/08 a na to navazující NSS".

2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Pokud tyto náležitosti nejsou splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

3. Návrh stěžovatele trpí zjevnými obsahovými vadami a stěžovatel není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. usnesení ze dne 20. 10. 2015 sp. zn. III. ÚS 1893/15, usnesení ze dne 18. 11. 2015 sp. zn. IV. ÚS 1446/15, usnesení ze dne 31. 7. 2015 sp. zn. III. ÚS 1429/15 a řada dalších).

5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.

6. Z těchto důvodů se Ústavní soud (podobně jako ve věci sp. zn. II. ÚS 2260/16) uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. ledna 2017

Josef Fiala v. r. soudce zpravodaj

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací