Ústavní soud rozhodl dne 17. dubna 2014 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti KGL, s. r. o. "v likvidaci", IČ [IČO] se sídlem [adresa] zastoupena JUDr. Hanou Reclíkovou, advokátkou Advokátní kanceláře Reclíková & Kaniok, se sídlem [adresa] proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. dubna 2012 č. j. 28 Cdo 570/2012-164 a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. července 2011 č. j. 11 Co 188/2011-126, za účasti Nejvyššího soudu ČR a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a za účasti Okresního soudu v Opavě, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka napadá v záhlaví usnesení označená rozhodnutí pro údajné porušení čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Porušení práva na ochranu vlastnictví a na spravedlivý proces shledává stěžovatelka v tom, že jí v pravomocně skončeném řízení nebylo určeno vlastnické právo ke sporným pozemkům (pozemkům parc. č. X1 - orná půda o výměře 23674 m2 a parc. č. X2 - orná půda o výměře 32345 m2, zapsaných na LV č. X3, zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, kat. pracoviště Opava, obec Opava, kat. území [k.ú.], dále jen "předmětné pozemky").
Stěžovatelka tvrdí, že předmětné pozemky údajně byly převáděny v souladu s privatizačním projektem, a to rozhodnutím Ministerstva průmyslu ČR č. 493/1990. V souladu s privatizačním projektem byly tyto pozemky dříve ve vlastnictví České republiky, vloženy do majetku společnosti Olšanské papírny a. s. Stěžovatelka zdůrazňuje, že v roce 1985 došlo k chybnému zápisu předmětných pozemků na LV č. X4 ve prospěch České republiky - Vratimovských papíren n. p. a od tohoto okamžiku prý dochází k "dvojímu vývoji" při nakládání s předmětnými nemovitostmi, tedy předmětné pozemky byly současně evidovány ve vlastnictví čs. státu - Vratimovských strojíren n. p. a současně s dalším majetkem přešly na Olšanské papírny n. p. a v rámci privatizace na Olšanské papírny a. s. Akciová společnost poté předmětné pozemky prodala společnosti Krčma Leasing spol. s r. o. a od této společnosti je v roce 1995 koupila stěžovatelka.
Stěžovatelka tvrdí, že nemůže být postižena za pochybení státního orgánu, které nezpůsobila a svědčí jí proto dobrá víra v otázce vydržení předmětných pozemků.
Z obsahu ústavní stížnosti a z přiložených listin se zjišťuje:
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 3. 2. 2011 č. j. 10 C 280/2008-91 bylo určeno, že žalující Česká republika je vlastníkem pozemků v rozsudku blíže identifikovaných, zapsaných na listu vlastnictví pro katastrální území [k.ú.] (obec Opava) u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj (katastrální pracoviště Opava). Vzájemná žaloba společnosti s. r. o. KGL (v likvidaci) o určení, že vlastníkem pozemků je společnost s. r. o. KGL, byla zamítnuta.
O odvolání žalované s. r. o. KGL Opava proti rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 7. 2011 sp. zn. 11 Co 188/2011, jímž byl prvoinstanční rozsudek potvrzen.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a konstatoval, že stěžovatelka nemohla nabýt vlastnictví k předmětným pozemkům vydržením, neboť i když nabyla pozemky na základě kupní smlouvy, nemohla být od počátku v dobré víře, že nemovitosti kupuje od výlučného vlastníka. Nedostatek dobré víry žalované lze dovodit z existence duplicitního zápisu vlastnictví také ve prospěch žalobkyně. Pochybení katastrálního úřadu nemohl zhojit ani privatizační projekt, neboť k zahrnutí pozemků do privatizovaného majetku nedošlo z vůle státu, ale omylem.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 2. 4. 2012 č. j. 28 Cdo 570/2012-164 odmítl dovolání stěžovatelky proti rozsudku odvolacího soudu z důvodu jeho nepřípustnosti. Dovolací soud konstatoval, že jestliže některé věci jsou majetkem, který byl vyloučen z privatizace podle zákona č. 92/1991 Sb., nemohly být takové věci privatizovány a je zcela nerozhodné, jestli takové věci byly uvedeny ve schváleném privatizačním projektu.
Ústavní soud po zvážení námitek stěžovatelky dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Porušení práva na spravedlivý proces stěžovatelka spatřuje v tom, že obecné soudy neuvěřily jejím tvrzením, že její držba předmětných pozemků byla oprávněná a že po celou dobu držby byla v dobré víře, že jí předmětné pozemky vlastnicky náleží, přičemž se jí ohledně vzájemné žaloby nepodařilo unést důkazní břemeno. Tato argumentace však neobstojí. V průběhu řízení naopak bylo prokázáno, že stěžovatelka nemohla nabýt předmětné nemovitosti kupní smlouvou již z toho důvodu, že "zcela perfektní" vlastnický vztah k pozemkům nebyl ani u jejího právního předchůdce v důsledku vadné privatizace.
Stěžovatelka v občanskoprávním řízení uplatnila jako procesní obranu tvrzení, že to nebyla ona, kdo způsobil, že došlo k duplicitnímu zápisu vlastnických vztahů v katastru nemovitostí a z tohoto důvodu nemůže odpovídat ani za následek, který byl chybným zápisem orgánem státu způsoben. Tato argumentace byla však v průběhu řízení vyvrácena poukazem na skutečnost, že předmětné pozemky neměly být vůbec do privatizačního projektu zahrnuty. Stěžovatelka nenabyla vlastnictví k předmětným pozemkům ani vydržením, neboť žádnými konkrétními skutečnostmi neprokázala, že její přesvědčení, že jí věci patří a že s nimi jako s vlastními po celou dobu držby také nakládá, bylo po celou vydržecí dobu důvodné. Nelze dovozovat, že k platnému převodu vlastnictví věci nemovité může dojít v důsledku právního úkonu od nevlastníka věci, neboť by takovým postupem byla popřena zásada, že nikdo nemůže na druhého převést více práv, než má sám.
Ústavní soud nepovažuje rozhodnutí odvolacího soudu i soudu dovolacího za odporující ústavně chráněným právům stěžovatelky a její ústavní stížnost proto odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, neboť jde o návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. dubna 2014
Jan Filip v. r. předseda senátu Ústavního soudu