Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm ve věci ústavní stěžovatele J. M., zastoupeného Mgr. Martinem Pechem, advokátem, sídlem [adresa] proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2025 č. j. 21 Cdo 2945/2024-409 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. dubna 2024 č. j. 56 Co 11/2024-373, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Plzni, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Plzeňská insolvenční v. o. s., sídlem [adresa] a soudního exekutora JUDr. Z. Z., Exekutorský úřad Plzeň-město, sídlem [adresa] Plzeň 3 - Jižní Předměstí, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí s tím, že zasáhly do jeho ústavně zaručených práv a svobod, konkrétně do práv podle čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. V této ústavní stížnosti stěžovatel mimo jiné uvádí, že mu napadené usnesení Nejvyššího soudu bylo fakticky doručeno dne 17. 7. 2025, takže lhůta k podání ústavní stížnosti byla zachována. K ústavní stížnosti přiložil vyjádření Mgr. Petra Strejčka, advokáta, sídlem [adresa] Plzeň 3 - Jižní Předměstí, který stěžovatele zastupoval v řízení před Nejvyšším soudem, ze dne 30. 7. 2025, v němž se uvádí, že mu toto usnesení bylo doručeno do datové schránky dne 4. 4. 2025 a že je stěžovateli předal osobně dne 17. 7. 2025.
3. Možno dodat, že stěžovatel v téže věci podal ústavní stížnost, jež byla doručena Ústavnímu soudu dne 4. 6. 2025, a protože ve stanovené lhůtě neodstranil její vady, Ústavní soud ji usnesením ze dne 26. 6. 2025 sp. zn. III. ÚS 1656/25 podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
4. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení (§ 42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu), a dospěl k závěru, že tomu tak není.
5. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
6. Podle § 72 odst. 4 téhož zákona, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
7. Z výše uvedeného plyne, že stěžovateli začala běžet lhůta k podání ústavní stížnosti proti napadeným soudním rozhodnutím (nejpozději) dnem doručení napadeného usnesení Nejvyššího soudu. Jak plyne z citovaného vyjádření ze dne 30. 7. 2025, toto rozhodnutí bylo doručeno právnímu zástupci stěžovatele dne 4. 4. 2025. S tím ostatně koresponduje i skutečnost, že stěžovatel v téže věci podal v pořadí první ústavní stížnost, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 4. 6. 2025.
8. Podal-li stěžovatel nyní posuzovanou ústavní stížnost dne 8. 8. 2025, učinil tak evidentně po zákonem stanovené dvouměsíční lhůtě. Možno jen dodat, že od okamžiku, kdy právní zástupce předá stěžovateli napadené soudní rozhodnutí (zde údajně dne 7. 7. 2025), se počátek běhu lhůty pro podání ústavní stížnosti neodvíjí.
9. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. srpna 2025 Jan Svatoň v. r. soudce zpravodaj