Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Milanem Hulmákem o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Z. L., Ph.D., zastoupené Mgr. et Mgr. Pavlou Špondr Večl, advokátkou, sídlem [adresa] Praha 1, proti výroku IV rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2026 č. j. 23 Co 6/2026-904, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Městské části Praha 8, sídlem [adresa] Praha 8, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného výroku rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") s tvrzením, že jím bylo porušeno její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že městský soud v napadeném výroku rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního a druhého stupně tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na jejich náhradu.
3. Podle stěžovatelky je takové rozhodnutí nespravedlivé. Přestože soudy rozhodly částečně o zadostiučinění v její prospěch, nepřiznaly jí žádnou náhradu nákladů řízení. Takový postup je v rozporu s řadou nálezů Ústavního soudu, např. ze dne 29. 10. 2024 sp. zn. III. ÚS 2236/23.
4. Předtím, než Ústavní soud přistoupil k posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti, zabýval se naplněním procesních předpokladů. Dospěl přitom k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
5. Stěžovatelka k ústavní stížnosti přiložila dovolání, které podala ve věci samé. Ústavní soud v projednávané věci z databáze infoSoud.cz zjistil, že proti napadenému rozhodnutí bylo skutečně podáno dovolání. Ostatně stěžovatelka v bodě 8 a 9 stížnosti zmiňuje, že ústavní stížnost podává pouze z procesní opatrnosti.
6. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 188/1993 Sb., o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost představuje tedy krajní prostředek k ochraně práva nastupující až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není možná.
7. Podle § 243e odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, platí, že zruší-li dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu, vrátí mu věc k dalšímu řízení, přičemž takto může zrušit rovněž rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolací soud zruší též další rozhodnutí vydaná v řízení v prvním stupni nebo v odvolacím řízení, která jsou na zrušovaném rozhodnutí závislá. Závislý výrok je takový, který při zrušení nebo změně napadeného výroku nemůže sám o sobě obstát. Takovým závislým výrokem na rozhodnutí o věci samé je nákladový výrok. Pokud by Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí, otevřel by tím prostor k tomu, aby se soudy opětovně zabývaly i náklady řízení a aby v rámci rozhodování o nich přihlédly k námitkám uplatněným v ústavní stížnosti.
8. Z výše uvedeného vyplývá, že pokud je podáno dovolání k Nejvyššímu soudu, Ústavní soud nemůže přezkoumávat ústavnost tzv. nákladových výroků. Nejenže by nerespektoval subsidiaritu ústavní stížnosti k jiným zákonným procesním prostředkům k ochraně práva, ale také by tím, byť jen nepřímo, předjímal i výsledek řízení o dovolání, což mu nepřísluší (srov. např. usnesení ze dne 10. 12. 2024 sp. zn. IV. ÚS 2474/24, bod 10, ze dne 25. 7. 2024 sp. zn. III. ÚS 1920/24, bod 7, ze dne 6. 5. 2026 sp. zn. III. ÚS 1195/26).
9. Ústavní soud pro úplnost uvádí, že odmítnutím stávající ústavní stížnosti pro její nepřípustnost stěžovatelce zůstává možnost domáhat se ústavní stížností ochrany svých práv, bude-li po vyčerpání všech zákonných procesních prostředků mít stále za to, že k tomu má důvody (např. usnesení ze dne 22. 7. 2026 sp. zn. IV. ÚS 1507/26, bod 14).
10. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 25. srpna 2026
Milan Hulmák v. r. soudce zpravodaj