Plný text
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci navrhovatele M.K., zastoupeného advokátem JUDr. J.A., t a k to
Návrh se o d m í t á.
O d ů v o d n ě n í :
Dne 27.8.1996 podal navrhovatel ústavní stížnost, v níž se domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Brně čj. 19 Co 563/95, ze dne 4.7.1996, kterým se ukládá JUDr. J.A. pořádková pokuta ve výši 5.000. Kč. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4.7.1996, sp.zn. 19 Co. 563/95 byla právnímu zástupci stěžovatele JUDr. J.A. uložena pořádková pokuta. Pokuta byla udělena proto, že v odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově byla uvedena tvrzení, která krajský soud považoval za hrubě urážlivá Stěžovatel ve svém podání napadá toto usnesení a uvádí, že v postupu krajského soudu vidí nezákonný postup a snahu utlumit práci svého právního zástupce. Krajský soud v Brně ve svém vyjádření, podepsaném JUDr. D.M., předsedkyní senátu, namítá nedostatek aktivní legitimace stěžovatele k podání ústavní stížnosti a navrhuje stížnost zamítnout. Podle § 72 odst. 1 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je oprávněna podat ústavní stížnost fyzická nebo právnická osoba podle č1. 87 odst. 1 Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle č1. 10 Ústavy.
Z ústavní stížnosti je zřejmé, že opatření orgánu veřejné moci - pořádkové opatření, uložené podle § 53 odst. 1 o.s.ř. - sice bylo uloženo při řízení, které se týká stěžovatele, avšak z citovaného usnesení vyplývá, že se v daném případě jednalo o vztah mezi advokátem a soudem, které nemá přímou souvislost s věcí samou. Tímto rozhodnutím orgánu veřejné moci tedy nemohlo být zasaženo do stěžovatelových základních práv nebo svobod, zaručených ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Stěžovatel takto není aktivně legitimován k podání ústavní stížnosti proti napadenému usnesení Krajského soudu v Brně. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písmeno d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout, jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu ČR není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. září 1996 JUDr. Vladimír JURKA soudce Ústavního soudu ČR