Výrok
Usnesení státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 8. června 2012 sp. zn. 3 ZN 4988/2011 se ruší.
Odůvodnění
Ústavní stížností ze dne 19. 6. 2012 stěžovatelka napadla shora označené rozhodnutí státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 (dále jen "OSZ pro Prahu 4") a domáhala se jeho zrušení, přičemž tvrdila, že jím bylo porušeno její právo na soudní ochranu a spravedlivý proces zaručené zejména čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Jak je patrno z ústavní stížnosti a její přílohy, napadeným usnesením byla podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu (dále jen "tr. ř.") zamítnuta stížnost stěžovatelky proti usnesení policejní komisařky Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha IV, Služby kriminální policie a vyšetřování, (dále jen "policejní orgán") ze dne 13. 3. 2012 č. j. ORIV-13675-50/TČ-2011-001493, kterým byla stěžovatelce uložena pořádková pokuta ve výši 10 000 Kč za to, že bez dostatečné omluvy nevyhověla výzvě policejního orgánu podle § 78 odst. 1 tr. ř. k vydání věci důležité pro trestní stíhání.
V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že o její stížnosti proti usnesení policejního orgánu o uložení pořádkové pokuty podle § 66 odst. 1 tr. ř. rozhodoval podle ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. státní zástupce, ačkoliv k tomu neměl pravomoc, neboť o ní měl podle ustanovení § 146a odst. 2 tr. ř. rozhodovat soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce, který ve věci vykonává dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení. Tím dle stěžovatelky došlo k porušení principu uplatňování státní moci jen v případech, v mezích a způsobem, které stanoví zákon, a současně státní zástupce porušil "stanovený postup" ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. K tomu stěžovatelka dodala, že považuje za nezákonné a protiústavní citované usnesení policejního orgánu, neboť ten zneužil institut pořádkové pokuty, a to z důvodu, že věc, již měla k výzvě vydat, nemá k dispozici.
Ústavní soud si vyžádal vyjádření OSZ pro Prahu 4 k ústavní stížnosti. To ve svém vyjádření přiznalo pochybení s tím, že o stížnosti proti usnesení policejního orgánu rozhodlo nezákonně, neboť právo o ní rozhodnout má pouze soud. Z tohoto důvodu navrhlo, aby Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a napadené usnesení zrušil.
Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], přičemž dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas a že splňuje i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Proto přistoupil k přezkumu ústavní stížností napadeného rozhodnutí, a to toliko z hlediska porušení ústavně zaručených základních práv a svobod [čl. 83 a čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy], načež shledal, že ústavní stížnost je důvodná.
Mezi účastníky není sporu o tom, že státní zástupce OSZ pro Prahu 4, rozhodl-li o stížnosti stěžovatelky proti usnesení policejního orgánu o uložení pořádkové pokuty, porušil ustanovení § 146a odst. 2 tr. ř. Toto porušení tzv. jednoduchého práva současně zakládá porušení ústavnosti, neboť napadené rozhodnutí vydal orgán, který k tomu neměl žádnou pravomoc, navíc stěžovatelce byla v důsledku tohoto postupu odepřena možnost soudní ochrany, která jí jako osobě postižené pořádkovou pokutou náleží na základě ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod [viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2004 sp. zn. Pl. ÚS 15/04 (N 180/35 SbNU 391; 45/2005 Sb.)].
Z těchto důvodů nezbylo Ústavnímu soudu než konstatovat porušení stěžovatelčina práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i porušení principů plynoucích z čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny, ústavní stížnosti vyhovět a podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu napadené usnesení zrušit. Ústavní soud takto rozhodl mimo ústní jednání, neboť měl za to, že od něho nebylo možno očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu).
Právní věta
Rozhodne-li o stížnosti proti usnesení policejního orgánu o uložení pořádkové pokuty státní zástupce, ačkoliv o této stížnosti má podle § 146a odst. 2 trestního řádu rozhodovat soud, pak takovýto postup zakládá porušení čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny, neboť napadené rozhodnutí vydal orgán, který k tomu neměl žádnou pravomoc; navíc je v důsledku tohoto postupu odepřena dotčené osobě možnost domáhat se soudní ochrany ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny.