Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti M. Š., bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. června 2022 č. j. 26 Cdo 873/2022-660, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel se ústavní stížností ze dne 29. 8. 2022 domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2022 č. j. 26 Cdo 873/2022-660, jímž bylo v řízení o žalobě na vyklizení bytu zastaveno řízení o dovolání stěžovatele (žalovaného), neboť nebyla splněna zákonem stanovená podmínka povinného právního zastoupení [§ 241 odst. 1 ve spojení s § 241 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.")].
2. Stěžovatel se domnívá, že usnesením Nejvyššího soudu byla porušena jeho základní práva podle čl. 3, čl. 10, čl. 36 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a proto by mělo být zrušeno.
3. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
4. Návrh stěžovatele trpí zjevnými vadami, když stěžovatel není především zastoupen advokátem a chybí v něm v podstatě jakákoliv argumentace, natož pak relevantní ústavněprávní argumentace k údajnému porušení jeho základních práv a svobod napadeným rozhodnutím.
5. Úřední činností Ústavního soudu přitom bylo zjištěno, že stěžovatel se na Ústavní soud obrací opakovaně, přičemž byl již vícekrát vyzýván k odstranění vad ústavní stížnosti, včetně poučení o nezbytnosti právního zastoupení advokátem a upozornění na následky spojené s neodstraněním vad (např. věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 3136/20, sp. zn. III. ÚS 2024/21 nebo sp. zn. I. ÚS 777/22). Ani nyní podaný návrh základní formální náležitosti ústavní stížnosti nesplňuje, neboť nebyl naplněn zejména požadavek povinného zastoupení advokátem pro řízení před Ústavním soudem podle § 30 a 31 zákona o Ústavním soudu.
6. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a určení lhůty podle § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se vytčený nedostatek podání odstranit, jsou vůči stěžovateli vyvozeny nepříznivé právní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
7. Stěžovatel však byl již dříve řádně poučen, jaké náležitosti má obsahovat návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, a o povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem při podání ústavní stížnosti, včetně postupu, jak si může advokáta opatřit. Stěžovatel byl výslovně informován o tom, že Ústavní soud zástupce pro řízení neustanovuje, současně byl upozorněn na následky spojené s neodstraněním nedostatku právního zastoupení.
8. Ústavní soud ve své již ustálené judikatuře vychází z toho, že v řízení o ústavní stížnosti přitom není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli opakovaně v každé jeho věci, jestliže se tak stalo opakovaně v předchozích případech. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud přiměřeně použil § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. října 2022
Jiří Zemánek v. r. soudce zpravodaj