Ústavní soud rozhodl dne 29. března 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti K. N., právně zastoupeného JUDr. Petrem Kučerákem, advokátem se sídlem [adresa] proti postupu Vězeňské služby ČR, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní soud obdržel dne 3. ledna 2012 podání stěžovatele, nadepsané "Stížnost pro porušení zákona" a směřující proti postupu Vězeňské služby ČR, které však nesplňovalo podmínky návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podání nebylo srozumitelné, nemělo žádné ze zákonných náležitostí; stěžovatel zejména nebyl zastoupen advokátem ve smyslu § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud stěžovatele vyzval, aby vady svého návrhu ve třicetidenní lhůtě odstranil a současně jej o náležitostech ústavní stížnosti ve smyslu § 30, 34 a 72 zákona o Ústavním soudu podrobně poučil. Dále stěžovatele upozornil, že pokud vady svého podání neodstraní, může být jeho návrh podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnut. Tato výzva byla stěžovateli doručena dne 6. 2. 2012. Dne 7. 3. 2012 byl Ústavnímu soudu doručen přípis advokáta Petra Kučeráka, jímž tento advokát Ústavnímu soudu sdělil, že "převzal na plnou moc právní zastoupení pana K. N." a odkázal na rozhodnutí České advokátní komory č. j. 465/12 ze dne 20. 2. 2012. K přípisu byla přiložena plná moc, jíž stěžovatel advokáta zmocnil, aby jej "zastupoval v řízení sp. zn. III. ÚS 25/12 vedeném u Ústavního soudu České republiky". Zmocněný advokát však v projednávané věci za stěžovatele žádné další úkony neučinil, zejména neodstranil vady původního podání stěžovatele ze dne 3. 1. 2012.
Ústavní soud je při svém rozhodování vázán zákonem a nemůže tolerovat faktické obcházení zákonného požadavku povinného zastoupení advokátem ve smyslu ust. § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Smyslem tohoto procesního institutu je, aby Ústavní soud jako specializovaný soudní orgán ochrany ústavnosti nebyl neúměrně zatěžován nekvalifikovanými návrhy a nekvalifikovaným přístupem účastníků jednání (viz např. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 89/94, dostupný v on-line databázi rozhodnutí Ústavního soudu). Povinnost být v řízení zastoupen se zásadně vztahuje na celé řízení, včetně sepsání samotné ústavní stížnosti. Ústavní soud tudíž nemůže akceptovat toliko formální vykázání plné moci, aniž by advokát za stěžovatele ústavní stížnost skutečně sepsal (srov. např. usnesení Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 1808/11, dostupné v on-line databázi rozhodnutí). V projednávané věci ani po převzetí zastoupení advokátem nedošlo k odstranění vad podání. Protože stěžovatel vady svého návrhu ve stanovené lhůtě neodstranil, Ústavnímu soudu nezbylo, než jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. března 2012
Jan Musil v. r. soudce zpravodaj