Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro nepřípustnost3× citováno

Spisová značka

III. ÚS 2508/11

Téma · generováno AIPřípustnost ústavní stížnosti proti nepřerušení řízení

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 13. 9. 2011Zpravodaj: Mucha JiříTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2011:3.US.2508.11.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - PODotčený orgán: SOUD - KS BrnoNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 23. 8. 2011Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti (dílčímu) procesnímu rozhodnutí

Shrnutí · generováno AI

Stěžovatelka napadla rozhodnutí, kterým odvolací soud nevyhověl návrhu na přerušení řízení o určení vlastnictví. Ústavní soud stížnost odmítl jako předčasnou, protože řízení ve věci samé pokračuje a případné zásahy do práv lze posoudit až po konečném rozhodnutí.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Procesní rozhodnutí o zamítnutí návrhu na přerušení řízení je zpravidla nezpůsobilým předmětem ústavněprávního přezkumu, pokud řízení ve věci samé pokračuje a stěžovateli zůstávají zachována procesní práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Ústavní stížnost je v takové fázi předčasná a nepřípustná; výjimka přichází v úvahu jen u dílčích procesních rozhodnutí bezprostředně a citelně zasahujících do základních práv, jejichž nápravu nelze později účinně uplatnit.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Procesní rozhodnutí odvolacího soudu o tom, že návrh na přerušení řízení se zamítá, představuje za daných okolností případu nezpůsobilý předmět ústavně právního přezkumu, zakládající nepřípustnost ústavní stížnosti.
    Zobrazit v textu
  • Dokud tedy nebylo v řízení o meritu věci pravomocně rozhodnuto, je podání ústavní stížnosti předčasné.
    Zobrazit v textu
  • Z uvedených důvodů Ústavní soud dospěl v posuzovaném případě k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná, a proto ji podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky KOMETA a. s. Brno, se sídlem [adresa] a, zastoupené JUDr. Janem Hrbáčkem, advokátem v Brně, Kachlíkova 15, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2011 č. j. 44 Co 131/2011-149, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Brně, kterým bylo změněno předchozí usnesení Městského soudu v Brně tak, že návrh stěžovatelky na přerušení řízení se zamítá. Uvedená rozhodnutí byla vydána v řízení o určení vlastnictví, v němž stěžovatelka vystupuje na straně žalované.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že vydáním napadeného usnesení došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Podle stěžovatelky je napadené rozhodnutí nepřesvědčivé a neúplné, neboť obsahuje nedostatky jak po stránce skutkové, tak i z hlediska právní argumentace. Stěžovatelka uvádí, že krajský soud nedostatečně zjistil skutkový stav a své rozhodnutí odůvodnil pouze podle svých subjektivních domněnek, k nimž dospěl toliko na základě své vlastní úvahy bez jakéhokoli hodnocení relevantních důkazů. Napadené rozhodnutí, dle stěžovatelky, vykazuje znaky libovůle a je nepředvídatelné.

Ústavní soud je povinen před tím, než přistoupí k meritornímu projednání ústavní stížnosti, posoudit, zda jsou v daném případě splněny všechny podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že jako přípustná nastupuje až teprve tehdy, když byly vyčerpány všechny prostředky nápravy stanovené jednoduchým právem. Je tomu tak proto, že to jsou především obecné soudy, které jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve není-li zjednána náprava v rámci obecných soudů, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu. Ústavní stížností by tak měla být napadána zásadně konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, neboť ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 62/95, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 4, nález č. 78, str. 243). Z tohoto pravidla sice Ústavní soud ve své rozhodovací praxi připustil výjimky, ty však spočívají v tom, že lze napadat i pravomocná rozhodnutí, která uzavírají určitou část řízení (např. vazební) nebo která řeší dílčí procesní otázku, přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo; to však pouze pokud jsou taková rozhodnutí způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele a pokud námitka porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod koncentrovaná jen do tohoto stádia řízení nemohla by již být v rámci dalšího řízení (např. při uplatňování procesních prostředků proti meritorním rozhodnutím) efektivně uplatněna (srov. Wagnerová E., Dostál M., L. T., Pospíšil I., Zákon o Ústavním soudu s komentářem, Praha, ASPI, 2007, str. 381 a násl., F. J., Holländer P., Šimíček V., Zákon o Ústavním soudu, Komentář, 2. vydání, Praha, C. H. Beck, 2007, str. 556). Takovou výjimku však projednávaný případ nepředstavuje.

Procesní rozhodnutí odvolacího soudu o tom, že návrh na přerušení řízení se zamítá, představuje za daných okolností případu nezpůsobilý předmět ústavně právního přezkumu, zakládající nepřípustnost ústavní stížnosti. Argumentace stěžovatelky směřuje v podstatě pouze do nedostatků odůvodnění usnesení odvolacího soudu. Jak však Ústavní soud zjistil, napadené usnesení je pečlivě, srozumitelně a logicky odůvodněno. Námitky stěžovatelky jsou tak pouze vyjádřením jejího nesouhlasu s důvody, které vedly odvolací soud k vydání napadeného rozhodnutí.

Ústavní soud konstatuje, že o žalobě o určení vlastnictví se nadále povede řízení a stěžovatelce zůstávají zachována všechna procesní práva zaručená čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 36 odst. 1 Listiny. Dokud tedy nebylo v řízení o meritu věci pravomocně rozhodnuto, je podání ústavní stížnosti předčasné. Rozhodnutí Ústavního soudu v takové fázi řízení před obecnými soudy by totiž představovalo nepřípustný zásah do jejich rozhodovací činnosti.

Teprve v situaci, kdy obecné soudy dojdou k pravomocnému rozhodnutí ve věci samé, o němž se bude stěžovatelka domnívat, že zasahují do jejích ústavně zaručených základních práv, bude moci toto rozhodnutí napadnout ústavní stížností. Pouze pak bude možné posoudit případný zásah do stěžovatelčiných základních práv komplexně, za současného posouzení průběhu i výsledku celého řízení. Z uvedených důvodů Ústavní soud dospěl v posuzovaném případě k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná, a proto ji podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. září 2011

Jiří Mucha soudce Ústavního soudu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací