Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelů Ing. E. K. a Ing. M. K., obou zastoupených JUDr. Josefem Šírkem, advokátem, sídlem [adresa] proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. června 2019 č. j. 19 Co 762/2019-252 a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. března 2019 č. j. 30 C 332/2018-200, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelé ústavní stížností [podle § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] napadli v záhlaví uvedená rozhodnutí s tvrzením, že soudy jim odepřely právo na spravedlivý proces tím, že je nepřizvaly za účastníky řízení, ve kterém protiprávně omezily jejich Ústavou chráněné vlastnické právo, navíc bez náhrady, a při nedodržení postupu stanoveného zákonem č. 184/2006 Sb., určeného k provedení čl. 11 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z předložených pokladů se podává, že u Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále jen "okresní soud") se Společenství vlastníků domu X, domáhalo vydání rozhodnutí, kterým by byla dvěma žalovaným (P. H. a J. H., DiS) uložena povinnost zaplatit mu společně a nerozdílně částku 30 478,54 Kč s příslušenstvím, která představovala bezdůvodné obohacení za užívání společných částí domu. Okresní soud rozsudkem ze dne 6. 3. 2019 č. j. 30 C 332/2018-200 žalobu zamítl (I. výrok) a rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů řízení (II. výrok). Proti rozsudku okresního soudu podaly obě strany sporu samostatná odvolání, na jejich základě rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 20. 6. 2019 č. j. 19 Co 762/2019-252, kterým potvrdil zamítavý výrok rozsudku okresního soudu (I. výrok), změnil nákladový výrok rozsudku okresního soudu (II. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (III. výrok).
3. Před projednáním ústavní stížnosti je povinností Ústavního soudu zkoumat, zda jsou splněny požadavky kladené na takový návrh zákonem o Ústavním soudu. V posuzované věci Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost je podána osobami zjevně neoprávněnými.
4. Podle § 72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je oprávněna podat ústavní stížnost fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
5. Stěžovatelé však nebyli účastníky řízení, v němž obecné soudy rozhodovaly o žalobě tzv. společenství vlastníků jednotek na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovaným; účastníky řízení byly jen tyto osoby, nikoliv stěžovatelé, ač jsou nepochybně členy žalující právnické osoby. Rozhodnutí obecných soudů nelze považovat ani za jiný zásah orgánu veřejné moci; není pochyb o tom, že stěžovatelé mají k dispozici adekvátní procesní prostředky využitelné k ochraně jejich vlastnického práva, nemohou však napadat výsledek řízení, jehož nebyli účastníky.
6. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soud odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. srpna 2019
Josef Fiala v. r. soudce zpravodaj