Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. A. Š., advokáta, se sídlem [adresa] Karlovy Vary, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 5 Tdo 637/2021-2270, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní soud obdržel značně nesrozumitelnou a minimalisticky odůvodněnou (bez jakékoliv ústavněprávní argumentace) ústavní stížnost, v níž stěžovatel napadá v záhlaví označené usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto dovolání podané proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 11. 2018, sp. zn. 9 To 156/2018. Stěžovatel uvádí, že v tomto řízení obhajoval O. M. a napadenému usnesení Nejvyššího soudu vytýká, že některé konkrétní důkazy "zůstaly bez zdůvodnění jejich vyvrácení či zpochybnění" a Okresní soud v Sokolově údajně Nejvyššímu soudu nepředložil spisový materiál s dovoláním.
2. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
3. Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud soudcem zpravodajem návrh odmítne, je-li podán někým zjevně neoprávněným.
4. Ústavní soud připomíná, že právní úprava řízení o ústavní stížnosti nezná tzv. actionem popularis, kdy může návrh podat i někdo, koho se zásah orgánu veřejné moci bezprostředně nedotýká, tzn. není dána možnost podat ústavní stížnost, pokud nedojde k bezprostřednímu porušení základních práv navrhovatele [viz již usnesení ze dne 8. 12. 1994 sp. zn. II. ÚS 178/94 (U 22/2 SbNU 259)]. Z uvedeného rovněž vyplývá, že mezi napadeným rozhodnutím a tvrzeným porušením základních práv musí existovat jasný příčinný vztah - kauzalita. Není totiž úkolem Ústavního soudu přezkoumávat činnost či nečinnost orgánů veřejné moci v obecné rovině, natož se k ní pouze v obecné rovině vyjadřovat, nýbrž pouze to, zda jimi došlo v případě konkrétního stěžovatele k porušení jeho ústavně zaručených práv a svobod, přičemž stěžovatel musel nejdříve vyčerpat všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně před takovými tvrzenými zásahy poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
5. Jak se však podává ze shora uvedeného, stěžovatel nyní posuzovanou ústavní stížností brojí proti rozhodnutí vydanému v řízení, jehož nebyl účastníkem, jelikož účastnicí byla jeho klientka O. M., a kterou stěžovatel v tomto řízení - podle svých vlastních slov - "pouze" obhajoval. Stěžovatel tak není osobou oprávněnou namítat neústavnost napadeného soudního rozhodnutí, jelikož nelze podat ústavní stížnost ve prospěch třetí osoby; tzv. actio popularis není přípustná (viz také usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 74/99 ze dne 11. 5. 1999). V důsledku vydání napadeného soudního rozhodnutí totiž stěžovatel nebyl a ani být nemohl přímo dotčen na svých právech.
6. Ústavní soud proto konstatuje, že stěžovatel k podání návrhu není aktivně legitimován a proto musel ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
7. Ústavní soud tak učinil neprodleně po obdržení ústavní stížnosti, čímž stěžovateli poskytl dostatečný časový prostor pro případné podání ústavní stížnosti nové (napadené usnesení Nejvyššího soudu bylo doručeno JUDr. Š. podle jeho vlastního tvrzení dne 16. 9. 2021), kde by však stěžovatelem nebyl obhájce obžalované, nýbrž přímo tato obžalovaná, řádně zastoupená advokátem. Pouze v tomto případě by se totiž Ústavní soud mohl (při splnění ostatních podmínek řízení a za uplatnění relevantní ústavněprávní argumentace) zabývat ústavní stížností věcně.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. září 2021
Vojtěch Šimíček v. r. soudce zpravodaj