Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

NálezVyhověno odmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele odmítnuto pro nepřípustnost

Spisová značka

III. ÚS 2563/26: Nepřípustnost kasační námitky ve zjevném rozporu s textem stížnosti

Téma · generováno AIPřípustnost kasační námitky a přístup k soudu

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 29. 10. 2026Vyhlášení: 11. 11. 2026Zpravodaj: Křesťanová VeronikaTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2026:3.US.2563.26.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - PODotčený orgán: SOUD - NSS SOUD - MS Praha MINISTERSTVO / MINISTR - školství, mládeže a tělovýchovy KRAJ / KRAJSKÝ ÚŘAD - KÚ Pardubického krajeNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 28. 8. 2026Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /povinnost soudu vypořádat se s uplatněnými námitkami právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na soudní přezkum rozhodnutí orgánu veřejné správy procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/stížnost kasační

Shrnutí · generováno AI

Soukromá škola se domáhala dotace a namítala, že odepření financování kvůli nezřízení školské rady bylo nepřiměřené. Nejvyšší správní soud tuto námitku odmítl jako novou, Ústavní soud však zjistil, že její základ škola uvedla už v žalobě. Proto rozsudek Nejvyššího správního soudu zrušil.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Odmítne-li Nejvyšší správní soud kasační námitku jako nepřípustnou pro její neuplatnění v žalobě, musí restriktivně posoudit, zda měla v žalobě alespoň předobraz. Lze-li žalobu vyložit jako základ později rozvedené kasační námitky, její odmítnutí porušuje právo na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. V pochybnostech má být dána přednost meritornímu rozhodnutí.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (2)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Tuto zásadu "v pochybnostech ve prospěch meritorního rozhodnutí" je třeba vztáhnout i na posuzování, zda měla konkrétní kasační námitka svůj předobraz již v žalobě. Je-li možno text žaloby vyložit tak, že představuje základ pro námitku, jež je rozvedena v kasační stížnosti, nelze kasační námitku považovat za nepřípustnou z důvodu, že nebyla uvedena již v žalobě.
    Zobrazit v textu
  • Nejvyšší správní soud porušil stěžovatelčino právo na přístup k soudu tím, že neposoudil jednu z kasačních námitek, ač nebyl naplněn soudem tvrzený důvod nepřípustnosti námitky.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky M. školy a Základní školy ŠKOLAMYŠL, školské právnické osoby (název podle rejstříku školských právnických osob - poznámka Ústavního soudu), sídlem [adresa] zastoupené JUDr. Ondřejem Moravcem, Ph.D., advokátem, sídlem [adresa] Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 22 Afs 240/2025-56 ze dne 29. června 2026 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 5 A 122/2024-166 ze dne 3. října 2025, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, sídlem [adresa] Praha 1 - Malá Strana, a Krajského úřadu Pardubického kraje, sídlem [adresa] jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

I. Výrokem I rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 22 Afs 240/2025-56 ze dne 29. června 2026 bylo porušeno stěžovatelčino ústavně zaručené základní právo na přístup k soudu jakožto jedna ze složek práva na soudní ochranu zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 22 Afs 240/2025-56 ze dne 29. června 2026 se ruší.

III. Ve zbylém rozsahu se ústavní stížnost odmítá.

Odůvodnění

I. Stručné shrnutí podstaty nálezu

1. Nejvyšší správní soud se odmítl zabývat kasační námitkou, kterou označil za nepřípustnou z důvodu, že příslušná argumentace nebyla uvedena již v žalobě. Ústavní soud však shledal, že tento závěr je ve zjevném rozporu s textem žaloby, tudíž Nejvyšší správní soud porušil stěžovatelčino právo na přístup k soudu jakožto jednu ze složek práva na soudní ochranu zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí

2. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že jimi byla porušena její ústavně zaručená základní práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky.

3. Stěžovatelka je soukromou základní školou. Požádala druhého vedlejšího účastníka (krajský úřad) o poskytnutí dotace na školní rok 2019/2020 a o zvýšení dotace na stejný školní rok pro základní školu a školní družinu. Krajský úřad žádosti nevyhověl a smlouvu o poskytnutí dotace se stěžovatelkou neuzavřel. Stěžovatelka zahájila proti krajskému úřadu sporné řízení podle § 141 správního řádu. První vedlejší účastník (ministerstvo) zamítl návrh na uložení povinnosti krajskému úřadu uzavřít se stěžovatelkou veřejnoprávní smlouvy podle zákona č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením (dále "zákon o poskytování dotací"). Návrh zamítl, neboť stěžovatelka ve stanovené lhůtě nepředložila informaci o projednání výroční zprávy o činnosti školy ve školské radě.

4. Napadená rozhodnutí byla vydána v řízení o stěžovatelčině žalobě proti rozhodnutí ministerstva. Stěžovatelka tvrdila, že neměla povinnost předložit informaci o projednání výroční zprávy o činnosti školy ve školské radě. Dále namítala, že její porušení povinnosti zřídit školskou radu nemá mít za následek odnětí veškerého veřejnoprávního financování.

5. Městský soud v Praze napadeným rozsudkem zamítl stěžovatelčinu žalobu (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II až IV). Ztotožnil se s argumentací ministerstva, že stěžovatelka měla povinnost doložit informaci o projednání výroční zprávy o činnosti školy ve školské radě, kterou nesplnila.

6. Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl stěžovatelčinu kasační stížnost (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti (výroky II až IV). Nejvyšší správní soud měl za věcně správný závěr městského soudu, že stěžovatelka nesplnila povinnost doložit informaci o projednání výroční zprávy o činnosti školy ve školské radě. Námitku, že ministerstvo ani městský soud se nezabývaly otázkou proporcionality mezi porušením formální povinnosti a odepřením veřejnoprávního financování na celý rok, považoval Nejvyšší správní soud za nepřípustnou, neboť nebyla uvedena v žalobě.

III. Stěžovatelčina argumentace

7. Stěžovatelka vytýká Nejvyššímu správnímu soudu, že meritorně nezodpověděl otázku položenou v kasační stížnosti, ač byla uplatněna řádně.

8. Oběma soudům stěžovatelka vytýká, že ji za administrativní pochybení vystavily zcela nepřiměřeným finančním důsledkům, přičemž současně postupovaly nad rámec textu zákona, který podmínky uzavření smlouvy o poskytování dotace výslovně stanoví.

IV. Předpoklady řízení před Ústavním soudem

9. Ústavní stížnost byla podána včas, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem. S dále uvedenou výjimkou byla ústavní stížnost podána oprávněnou stěžovatelkou.

10. Oba soudy rozhodly samostatnými výroky o nákladech řízení stěžovatelky, ministerstva a krajského úřadu. Ministerstvu, ani krajskému úřadu nebyla náhrada nákladů řízení přiznána. Stěžovatelka tak nemůže zrušením těchto výroků dosáhnout jiného pro sebe výhodnějšího rozhodnutí. V tomto rozsahu tak byla ústavní stížnost podána někým zjevně neoprávněným. To nic nemění na tom, že se jedná o výroky akcesorické k výroku o věci samé.

V. Průběh řízení před Ústavním soudem

11. Ústavní soud si k posouzení ústavní stížnosti vyžádal vyjádření Nejvyššího správního soudu a obou vedlejších účastníků a rovněž kopii stěžovatelčiny žaloby. Městský soud Ústavní soud k vyjádření nevyzýval. Vycházel z toho, že byla-li by stěžovatelčina argumentace důvodná, vedlo by to ke zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu a stížnost proti rozsudku městského soudu by byla odmítnuta pro nepřípustnost (předčasnost).

12. Nejvyšší správní soud navrhl, aby byla ústavní stížnost odmítnuta nebo zamítnuta. K výkladu § 3 odst. 2 písm. d) zákona o poskytování dotací odkázal na body 11 až 13 svého rozsudku. Připustil, že znění § 3 odst. 2 písm. d) zákona o poskytování dotací mohl zákonodárce formulovat precizněji. Nicméně na základě jeho teleologického výkladu je zřejmé, že toto ustanovení nelze vykládat izolovaně od požadavků školského zákona. Školský zákon přitom také vůči soukromým základním školám stanoví povinnost zřídit školskou radu, což stěžovatelka v ústavní stížnosti nerozporuje. Stěžovatelčin výklad by vedl k závěru, že školy, které fungují v rozporu se školským zákonem, by měly snazší podmínky pro získání dotace oproti těm školám, které fungují v souladu se zákonem.

13. Nejvyšší správní soud dále uvedl, že bodem 15 napadeného rozsudku reagoval na to, že nebylo namístě vést úvahy o likvidační povaze odejmutí veřejného financování pro daný školský rok. Takové úvahy totiž provedlo ministerstvo v bodě 106 svého rozhodnutí, kde uvedl, že nepřiznání dotace nebude mít pro stěžovatelku likvidační následky, protože stěžovatelka již několik let svou činnost vykonává, ačkoli jí požadované dotace dosud vyplaceny nebyly. Stručnou zmínku o proporcionalitě v bodě 19 kasační stížnosti poukazující na odejmutí veškerého veřejného financování na daný školní rok si proto Nejvyšší správní soud spojil právě s uvedenou úvahou vedlejšího účastníka o likvidační povaze. Stěžovatelka ovšem v kasační stížnosti podrobněji nenamítla, že by tento závěr vedlejšího účastníka byl nesprávný, a hlavně tuto jeho úvahu nezpochybnila v žalobě.

14. Ministerstvo navrhlo, aby byla ústavní stížnost odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný nebo zamítnuta jako návrh nedůvodný. Výklad podústavního práva podaný soudy v napadených rozsudcích považuje za správný a ústavně souladný. Námitku proporcionality podle ministerstva stěžovatelka vznesla až v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud tak nepochybil, považoval-li ji za nepřípustnou.

15. Krajský úřad po seznámení se s vyjádřeními Nejvyššího správního soudu a ministerstva sdělil, že samostatné věcné vyjádření podávat nebude, současně zdůraznil, že postavení vedlejšího účastníka se nevzdává.

16. Ústavní soud zaslal obdržená vyjádření Nejvyššího správního soudu a ministerstva stěžovatelce na vědomí a poskytl jí možnost repliky, kterou stěžovatelka využila. Podání krajského úřadu Ústavní soud stěžovatelce vzhledem k jeho obsahu nezasílal. K vyjádření Nejvyššího správního soudu uvedla, že již v žalobě namítala nepoměr mezi svým pochybením spočívajícím v neustavení školské rady a nepřiznáním veřejnoprávního financování. Nešlo tedy o námitku, že nepřiznání dotace má pro stěžovatelku likvidační důsledky, jak uvedl Nejvyšší správní soud ve vyjádření k ústavní stížnosti. Obdobně je tak podle stěžovatelky nesprávné i tvrzení ministerstva, že tuto námitku uvedla poprvé až v kasační stížnosti. Stěžovatelka setrvala i na argumentaci ohledně druhého důvodu ústavní stížnosti. Stěžovatelka nadále považuje ústavní stížnost za důvodnou.

VI. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti

17. Ústavní soud dospěl k závěru, že v rozsahu, v němž splňuje podmínky pro meritorní posouzení, je ústavní stížnost důvodná.

18. Ústavní soud se s ohledem na subsidiaritu hmotněprávního přezkumu zabýval nejprve problematikou práva na přístup k soudu. Dospěl přitom k závěru, že Nejvyšší správní soud stěžovatelce odepřel přístup k soudu tím, že neprojednal část kasační stížnosti, neboť tam uvedenou argumentaci považoval za nepřípustnou. Nepřípustnost dovozoval z toho, že stěžovatelka tuto argumentaci neuplatnila již v žalobě. Toto tvrzení Nejvyššího správního soudu je ovšem ve zjevném rozporu s textem žaloby.

VI. a) Právo na přístup k soudu a posuzování přípustnosti kasačních námitek

19. Ministerstvo správně poukázalo na to, že rozhodnutí o stěžovatelčině žalobě závisí na výkladu podústavního práva. K takovému výkladu je přitom povolán především Nejvyšší správní soud jakožto vrcholný soudní orgán ve věcech správního soudnictví (§ 12 soudního řádu správního). Ústavní soud do výkladu podústavního práva v řízení o ústavních stížnostech může zasáhnout pouze výjimečně, a to představuje-li tento výklad porušení stěžovatelova ústavně zaručeného základního práva.

20. Tento zdrženlivý přístup se však týká pouze meritorního posouzení věci. Naproti tomu odmítne-li Nejvyšší správní soud kasační stížnosti či její jednotlivou námitku jako nepřípustnou, je třeba posoudit, zda tím účastníku řízení neodepřel právo na přístup k soudu. Platí přitom zásada, že soudy mají primárně rozhodovat meritorně. Možnost rozhodnout jiným způsobem je třeba vnímat jako výjimku z pravidla a pravidla pro její uplatnění vykládat restriktivně (nález sp. zn. III. ÚS 2668/25 ze dne 12. listopadu 2025, bod 21). Jsou-li pochybnosti o tom, zda lze věc ukončit procesním rozhodnutím, je třeba upřednostnit rozhodnutí meritorní (nález sp. zn. I. ÚS 785/23 ze dne 9. srpna 2023, bod 19). Jiný postup by vedl k porušení práva na přístup k soudu. Tuto zásadu "v pochybnostech ve prospěch meritorního rozhodnutí" je třeba vztáhnout i na posuzování, zda měla konkrétní kasační námitka svůj předobraz již v žalobě. Je-li možno text žaloby vyložit tak, že představuje základ pro námitku, jež je rozvedena v kasační stížnosti, nelze kasační námitku považovat za nepřípustnou z důvodu, že nebyla uvedena již v žalobě.

VI. b) Uplatnění obecných východisek na posuzovanou věc

21. Ústavní soud si od městského soudu opatřil text žaloby a spolu s ústavní stížností jej zaslal Nejvyššímu správnímu soudu i vedlejším účastníkům a umožnil jim tak reagovat na stěžovatelčinu argumentaci. Argumentům Nejvyššího správního soudu a vedlejších účastníků ovšem nebylo možno přisvědčit.

22. Námitka uvedená v bodě 20 kasační stížnosti se týká proporcionality vztahu mezi pochybením spočívajícím v nezřízení školské rady a následkem v podobě nepřiznání dotace. Stěžovatelka nenamítala, že by nepřiznání dotace mělo pro ni likvidační následek. Taková námitka by se týkala proporcionality vztahu mezi následkem konkrétního pochybení a celkovou situací stěžovatelky.

23. V bodech 14 až 16 žaloby stěžovatelka sice nepoužila termín proporcionalita, avšak z textu je zjevné, že stěžovatelka namítá nepoměr mezi nezřízením školské rady (bod 16) a odepřením přístupu ke státnímu financování (bod 15), jež označuje za nejpřísnější myslitelnou sankci (bod 16).

24. Tvrzení Nejvyššího správního soudu, že stěžovatelčina námitka nebyla obsažena v žalobě, je tak ve zjevném rozporu s textem žaloby, a proto nemůže obstát. Nejvyšší správní soud porušil stěžovatelčino právo na přístup k soudu tím, že neposoudil jednu z kasačních námitek, ač nebyl naplněn soudem tvrzený důvod nepřípustnosti námitky.

VII. Závěr

25. Nejvyšší správní soud odepřel stěžovatelce právo na přístup k soudu jakožto jednu ze složek práva na soudní ochranu chráněného čl. 36 odst. 1 Listiny tím, že označil kasační námitku za nepřípustnou, ač jeho odůvodnění, že tato námitka nebyla uvedena v žalobě, bylo ve zjevném rozporu s textem žaloby.

26. Ústavní soud proto podle § 82 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti vyhověl a rozsudek Nejvyššího správního soudu podle § 82 odst. 3 písm. a) téhož zákona zrušil.

27. Ústavní stížnost proti výrokům III a IV rozsudku Nejvyššího správního soudu sice byla podána někým zjevně neoprávněným a proti výroku II není opodstatněná, avšak všechny tyto nákladové výroky byly rovněž zrušeny, neboť šlo o výroky závislé na rozhodnutí ve věci samé, které bylo zrušeno.

28. V dalším řízení Nejvyšší správní soud znovu posoudí stěžovatelčinu kasační stížnost. Ústavní soud nynějším rozhodnutím nijak nepředjímá, jak má Nejvyšší správní soud rozhodnout. Nejvyšší správní soud však v dalším řízení již nebude moci námitku, že stěžovatelčino porušení povinnosti zřídit školskou radu mělo neproporcionální následek v podobě odnětí veřejnoprávního financování, označit za nepřípustnou z důvodu, že nebyla uvedena v žalobě.

29. S ohledem na to, že Nejvyšší správní soud dosud neposoudil stěžovatelčinu kasační stížnost v její úplnosti, bylo by předčasné posuzovat rozsudek městského soudu. Ústavní soud proto návrh na jeho zrušení odmítl jako návrh nepřípustný (předčasný) podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. V rozsahu výroků III a IV rozsudku městského soudu byl navíc dán důvod odmítnutí podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, neboť šlo o návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

30. Ústavní soud rozhodl bez ústního jednání, neboť měl za to, že od něho nelze očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu).

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně 29. října 2026

Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací