Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 2. dubna 2009 ve věci navrhovatele Českého zahrádkářského svazu se sídlem [adresa] zastoupeného JUDr. Janem Jeřábkem, advokátem se sídlem v [adresa] proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 10. 2008 č. j. 22 Cdo 3811/2008-416, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel v podání, označeném jako ústavní stížnost proti rozsudku č. j. 22 Cdo 3811/2008-416, poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým se cítí dotčen ve svých právech, zakotvených v čl. 4 Ústavy České republiky. Proto navrhl, aby Ústavní soud zrušil označený rozsudek a současně pak i rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu I č. j. 20 C 48/98-342, jež nabylo právní moci 4. 8. 2004, dále rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2008 č. j. 14 Co 70/2008-378 a Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 10. 2007 č. j. 20 C 48/98-342, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 23. 1. 2008 č. j. 20 C 48/98-369. Jeho právní zástupce pak sdělil, že ústavní stížností napadený rozsudek Nejvyššího soudu obdržel dne 2. 12. 2008.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho tvrzeného práva poskytuje. Soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podán po lhůtě k tomu stanovené [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a § 75 odst. 1 věta první, § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu návrhu, listiny označené příslušnou podací poštou a sdělení advokáta navrhovatele ze dne 27. 3. 2009 bylo zjištěno, že právní zástupce stěžovatele obdržel napadený rozsudek Nejvyššího soudu dne 2. 12. 2008, přičemž ústavní stížnost proti němu, nesprávně adresovaná Obvodnímu soudu pro Prahu 1, byla uvedeným soudem podána k doručení Ústavnímu soudu dne 3. 2. 2009. Běh lhůty k podání předmětné stížnosti započal 3. 12. 2008 a, jestliže poslední den 60 denní lhůty dle § 72 odst. 3 citovaného zákona o Ústavním soudu připadl na sobotu 31. 1. 2009, pak podle § 57 odst. 2 občanského soudního řádu lhůta k podání ústavní stížnosti skončila v pondělí dne 2. 2. 2009. S ohledem na výše uvedené byl návrh, jako podaný po lhůtě k tomu stanovené, odmítnut. Nutno dodat, že pro tento závěr nebylo již nutno zabývat se tím, zda pro obsah výroku rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2008, zrušujícího označená rozhodnutí Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, možno ústavní stížnost považovat za přípustnou [§ 43 odst. 1 písm. b), § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. dubna 2009
Pavel Holländer soudce zpravodaj