Plný text
Ústavní soud ČR rozhodl o návrhu navrhovatele JUDr. F. K., směřujícímu proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 10. 2000, čj. 30 Cdo 2299/2000-84, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu Olomouc ze dne 29. 3. 2000, čj. 1 Co 229/99-64 a Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 8. 1999, čj. 23 C 133/98, t a k t o : N á v r h s e o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatel podal dne 12. 1. 2001 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 15. 1. 2001. Předmětný návrh směřoval proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 10. 2000, čj. 30 Cdo 2299/2000-84, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu Olomouc ze dne 29. 3. 2000, čj. 1 Co 229/99-64 a Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 8. 1999, čj. 23 C 133/98.
Protože uvedený návrh nesplňoval všechny náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zejména navrhovatel nebyl zastoupen ve smyslu § 30 odst. 1 cit. zákona, byl navrhovatel vyzván ve smyslu ustanovení § 41 písmeno b) cit. zákona k odstranění vad návrhu ve lhůtě, která mu byla stanovena na 30 dnů. Později byla tato lhůta na žádost navrhovatele prodloužena do 20. 5. 2001. Přípisem ze dne 7. 6. 2001 sdělil navrhovatel Ústavnímu soudu, že mu byla Českou advokátní komorou určena advokátka, odpovídající příslušnou plnou moc však nedoložil.
S ohledem na to, že navrhovatel neodstranil vady návrhu ve lhůtě k tomu určené, nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení podle § 43 odst. 1 písmeno a) zákona o Ústavním soudu, odmítnout.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. června 2001