Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o ústavní stížnosti Ing. M. Š., proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočka Jihlava ze dne 18. 6. 2020, č. j. 72 Co 129/2020-444, a usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 23. 3. 2020, č. j. 2 EXE 4570/2012-438, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Dne 9. 9. 2020 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost brojící proti v záhlaví označeným rozhodnutím obecných soudů. Těmito rozhodnutími byla zamítnuta žádost stěžovatele (v řízení před obecnými soudy povinného) o ustanovení zástupce.
Stěžovatelovo podání zjevně nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§ 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), zejména z něj nebylo patrno, jakou ústavněprávní argumentaci uplatňuje a pro řízení před Ústavním soudem nebyl navrhovatel zastoupen advokátem (§ 30, § 31 cit. zákona).
Protože ústavní stížnost nesplňovala zákonem stanovené podmínky řízení, upozornil Ústavní soud stěžovatele písemnou výzvou na její konkrétní vady s tím, že nebudou-li odstraněny do 20 dnů od doručení tohoto přípisu, bude návrh odmítnut.
Výslovně byl stěžovatel poučen o okolnosti, že Ústavní soud pro řízení před Ústavním soudem neustanovuje zástupce a pokud byl proto stěžovatel při hledání advokáta neúspěšný anebo mu to jeho poměry neumožňují, může si zajistit advokátní zastoupení na základě žádosti o určení advokáta. Tato výzva byla stěžovateli doručena dne 17. 9. 2020.
Na tuto výzvu stěžovatel reagoval dne 8. 10. 2020 sdělením, že Česká advokátní komora rozhodla, že mu neurčí advokáta. Toto rozhodnutí ze dne 6. 10. 2020, č. j. 10.01-000557/20-002, přiložil. Z jeho obsahu je patrno, že stěžovateli nebyl určen advokát z důvodu, že Česká advokátní komora eviduje již 154 žádostí stěžovatele o určení advokáta k poskytnutí právní služby, přičemž advokát byl určen v 90 případech, a je tak zřejmé, že se ze strany stěžovatele jedná o zneužívání práva na bezplatnou právní pomoc.
Ústavní soud za dané situace konstatuje, že stěžovatel ve stanovené lhůtě (která uběhla dne 7. 10. 2020) neodstranil vady, na které byl upozorněn, nepožádal o prodloužení této lhůty a ani Ústavnímu soudu nesdělil, že učinil nějaké další úkony k odstranění vytčených vad ústavní stížnosti, tzn. zejména k zajištění si právního zastoupení.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl pro neodstranění vad návrhu v určené lhůtě.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. října 2020
Vojtěch Šimíček v. r. soudce zpravodaj