III. ÚS 2623/08

Odůvodnění

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 23. října 2008, se stěžovatelka domáhala zrušení výroku pod bodem II. rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 17. července 2008 č. j. 59 Co 401/2006-390, a to pro porušení článku 1, článku 4 a článku 90 Ústavy, a dále článku 36 Listiny základních práv a svobod a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z přiloženého spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 17. července 2008 č. j. 59 Co 401/2006-390 bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního soudu ve Zlíně ze dne 6. února 2006 č. j. 5 C 261/97-328 v jeho výroku pod bodem I. ohledně částky 3 069 488,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05% za každý den prodlení z částky 1 260,- Kč od 1. ledna 1995 do zaplacení, z částky 1 7104 60,- Kč od 1. ledna 1996 do zaplacení a z částky 1 357 768,50 Kč od 1. ledna 1997 do zaplacení (výrok pod bodem I.); ve výroku pod bodem II. rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnutí Okresního soudu ve Zlíně ze dne 6. února 2006 č. j. 5 C 261/97-328 v jeho výroku pod bodem I. ve zbývajícím rozsahu, tj. ohledně částky 4 207 783,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % za každý den prodlení z částky 1 403 692,- Kč od 1. ledna 1995 do zaplacení, z částky 2 280 968,- Kč od 1. ledna 1996 do zaplacení a z částky 523 123,50 Kč od 1. ledna 1997 do zaplacení, a ve výroku pod bodem II. zrušeno, a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a dospěl k závěru, že podaný návrh je nepřípustný.

Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), pokud nejsou dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ust. § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

Podle ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. V souladu s ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (ust. § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). V předmětné věci stěžovatelka ústavní stížností napadla rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 17. července 2008 č. j. 59 Co 401/2006-390 ve výroku pod bodem II., kterým bylo rozhodnutí Okresního soudu ve Zlíně ze dne 6. února 2006 č. j. 5 C 261/97-328 ve výroku pod bodem I. zčásti a dále ve výroku pod bodem II. zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ve věci tedy bude před Okresním soudem ve Zlíně probíhat další řízení. Okresní soud ve Zlíně za tohoto procesního stavu musí vydat rozhodnutí nové. V dané fázi řízení stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje a ústavní stížnost je v tomto okamžiku nepřípustná.

Protože před okresním soudem bude probíhat další řízení, v jehož rámci se stěžovatelka může domáhat ochrany (i) svých ústavně zaručených práv a svobod, není důvodu pro to, aby Ústavní soud - v rozporu s výše popsaným principem subsidiarity, jakož i v rozporu s principem minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci (obecných soudů) - do doby, než toto řízení bude ukončeno, ve věci (paralelně) rozhodoval. Pokud by byla ústavní stížnost věcně posouzena před rozhodnutím obecných soudů, mohl by Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů. Není ani důvodu pro to, aby Ústavní soud vyčkával se svým rozhodnutím až do vydání rozhodnutí Okresního soudu ve Zlíně, resp. do vydání dalších rozhodnutí obecných soudů o opravných prostředcích. Za daných okolností neobstojí ani námitka ekonomie řízení.

Rozhodnutí Okresního soudu ve Zlíně nelze předjímat a podání ústavní stížnosti je v dané chvíli předčasné. Teprve poté, co řízení bude pravomocně skončeno - tedy po vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně svých práv - může případně stěžovatelka za podmínek stanovených zákonem podat ústavní stížnost a domáhat se tak ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod v řízení před Ústavním soudem.

Ústavní soud proto ústavní stížnost podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, odmítl jako návrh nepřípustný, přičemž za dané procesní situace neshledal splnění podmínek pro postup dle ust. § 75 odst. 2 cit. zákona.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. ledna 2009 Jan Musil v. r. soudce zpravodaj