Odůvodnění
Ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě dne 2. května 2001 a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], napadli stěžovatelé rozsudky Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočky v Táboře, ze dne 12. března 1999 (15 Co 310/98-100) a Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. února 2001 (28 Cdo 2000/99-134), a tvrdili, že uvedené obecné soudy porušily ústavně zaručené právo "na spravedlivou soudní ochranu" (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod) tím, že neprovedly stěžovatelem navržené důkazy nebo k nim nepřihlížely. Stěžovatelé navrhli zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí.
Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů a její běh počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 2 zákona).
Podle zjištění Ústavního soudu (č. l. 15) byl rozsudek Nejvyššího soudu ČR, jak vpředu je označen, doručen právnímu zástupci stěžovatelů dne 2. března 2001 a ústavní stížnost svěřena k poštovní přepravě dne 2. května 2001, tedy z hlediska lhůty k jejímu podání (§ 72 odst. 2 zákona) 62. den.
Jestliže stěžovatel podal svou ústavní stížnost po uplynutí 60denní lhůty, bylo ji nutno posoudit jako opožděnou [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona], a jako takovou odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 29. května 2001