Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti J. B., t. č. Věznice Vinařice, zastoupeného JUDr. Vladimírem Špačkem, advokátem, sídlem [adresa] proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. ledna 2016 č. j. 10 To 370/2015-364, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové.
2. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů k věcnému projednání ústavní stížnosti, jak je stanoví zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl přitom k závěru, že ústavní stížnost, jinak tyto předpoklady splňující, je nepřípustná.
3. Ústavní soud zdůrazňuje, že ve své judikatuře přísně ctí zásadu subsidiarity řízení o ústavní stížnosti. Ta se mimo jiné projevuje v tom, že ústavní stížností lze brojit proti zásahu orgánu veřejné moci, k jehož nápravě není příslušný žádný jiný orgán a jakékoliv "dvojkolejné" rozhodování je proto z povahy institutu ústavní stížnosti vyloučeno. Z obsahu napadeného rozhodnutí a jeho poučení je přitom zřejmé, že se stěžovatel může ochrany svých práv domoci prostřednictvím institutu dovolání ve smyslu ustanovení § 265a a násl. zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Ústavní soud si proto ověřil, zda byla tato podmínka splněna. Dotazem u Okresního soudu v Náchodě však zjistil, že stěžovatel proti napadenému usnesení dovolání nepodal. 4. Ústavní soud proto připomíná, že se otázkou subsidiarity ústavní stížnosti ve vztahu k institutu dovolání dle trestního řádu velmi obsáhle zabýval v stanovisku pléna, kterým byla praxe Ústavního soudu v této oblasti sjednocena [srov. stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014 sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 (40/2014 Sb.)]. Na jeho závěry lze pro podrobnosti odkázat. Výrok tohoto stanoviska pléna pak zní: "Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel v trestním řízení nepodá zákonem předepsaným způsobem dovolání (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů)." Je tedy zjevné, že stěžovatelem podaná ústavní stížnost nesplňuje podmínky přípustnosti uvedené v ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
5. Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, předložený návrh odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. října 2016
Jan Filip v. r. soudce Ústavního soudu