Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky, soudce Jaroslava Fenyka a soudce zpravodaje Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelky SOLAR PROTECTION s. r. o., IČ [IČO], se sídlem [adresa] zastoupené Mgr. Jiřím Šebestou, advokátem se sídlem [adresa] proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. června 2013 č. j. 5 Afs 47/2013-24, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. března 2013 č. j. 10 Af 559/2012-23, rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 27. srpna 2012 č. j. 6192/12-1200, rozhodnutí Finančního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 23. dubna 2012 č. j. 275883/12/077910302673 a rozhodnutí Finančního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 25. června 2012 č. j. 357381/12/077910302673, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní soud obdržel dne 3. září 2013 návrh ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jímž se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí orgánů veřejné moci, neboť jimi dle jejího tvrzení došlo k neoprávněnému zásahu do jejího ústavně zaručeného práva vlastnit majetek ve smyslu čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i práva svobodně podnikat ve smyslu čl. 26 Listiny a čl. 16 Listiny základních práv Evropské unie. Současně s ohledem na garantované výchozí podmínky pro návratnost investice výrobce elektrické energie namítá porušení zákazu zpětné účinnosti právních norem.
2. Obsah napadených rozhodnutí je stěžovatelce znám a není jej třeba reprodukovat. Podstatné zde je, že tato rozhodnutí potvrzují zákonnost závěru společnosti E.ON Distribuce, a. s., snížit výkupní ceny stěžovatelkou dodané elektrické energie. Tento svůj potvrzující názor příslušné finanční a soudní orgány opřely zejména o závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 17/11 ze dne 15. 5. 2012 (220/2012 Sb.).
3. Ústavní soud především zdůrazňuje, že se totožnou ústavní stížností stěžovatelky brojící proti obsahově totožnému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu již v minulosti zabýval a dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti stěžovatelčiných námitek (viz usnesení sp. zn. I. ÚS 1935/13 ze dne 15. 7. 2013). Vzhledem k tomu, že stěžovatelka v ústavní stížnosti v podstatě nereaguje na rozsáhlou argumentaci obsaženou v napadeném rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a vůbec již nereflektuje zmíněné rozhodnutí Ústavního soudu (ačkoli jí toto bylo v době podání předmětné ústavní stížnosti známo - doručení vykázáno 18. 7. 2013), je třeba aktuálně projednávanou ústavní stížnost považovat toliko za pokračující polemiku s mnohokrát potvrzenými závěry Ústavního soudu. Jelikož Ústavní soud neshledal žádný důvod se od svých předchozích závěrů jakkoliv odchýlit, proto při využití možností dané ustanovením § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu odkazuje na odůvodnění výše citovaného a stěžovatelce známého usnesení sp. zn. I. ÚS 1935/13 ze dne 15. 7. 2013 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), v němž Ústavní soud zaujal stanovisko k argumentaci obsažené v totožné ústavní stížnosti.
4. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. prosince 2013
Vladimír Kůrka v. r. předseda senátu Ústavního soudu