Usnesení ze dne 29. 9. 2010
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jiřího Muchy a Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti stěžovatele G. K., zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v [adresa] proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. září 2010 sp. zn. 14 To 17/2010 takto:
Výrok
Podle § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se odkládá vykonatelnost usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. září 2010 sp. zn. 14 To 17/2010 do pravomocného rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.
Odůvodnění
Napadeným rozhodnutím zrušil Vrchní soud v Praze podle § 149 odst. 1 písm. a) trestního řádu usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. července 2010 č. j. Nt 423/2010-363 a rozhodl podle § 397 odst. 1 trestního řádu, že vydání stěžovatele, občana Ukrajiny, k trestnímu stíhání do Gruzie pro blíže specifikované trestné činy je přípustné.
Stěžovatel se včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení napadeného rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv podle čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). S ústavní stížností navrhl stěžovatel odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas s právním závěrem Vrchního soudu v Praze, že nebyl dán důvod nepřípustnosti vydání stěžovatele podle § 393 písm. k) trestního řádu. Podle uvedeného ustanovení je vydání osoby do cizího státu nepřípustné, pokud je důvodná obava, že by trestní řízení v dožadujícím státě neodpovídalo zásadám čl. 3 a 6 Úmluvy, anebo trest odnětí svobody uložený nebo předpokládaný v dožadujícím státě by nebyl vykonán v souladu s požadavky čl. 3 této Úmluvy. Současně stěžovatel namítal nemožnost vyjádřit se k provedenému důkazu v řízení o stížnosti, jakož i porušení zásady presumpce neviny.
Napadené rozhodnutí může v daném případě vést k fyzickému vydání stěžovatele do Gruzie, přičemž k tomuto kroku, který je nezvratný, může dojít v krátké době, a to ještě dříve, než Ústavní soud rozhodne o předmětné ústavní stížnosti. Odložení vykonatelnosti přitom není v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jeho neprodlený výkon by znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
Protože v dané věci byly splněny podmínky podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, rozhodl Ústavní soud na základě uvedených skutečností o odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, aniž by tím jakkoli předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. září 2010
Jan Musil v. r. předseda senátu
Usnesení ze dne 1. 3. 2011
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudce Jana Musila a soudce zpravodaje Pavla Rychetského mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti stěžovatele G. K., zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v [adresa] proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. září 2010 sp. zn. 14 To 17/2010, za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:
Výrok
Řízení se zastavuje.
Odůvodnění
Stěžovatel se včas a formálně bezvadně podanou ústavní stížností domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení z důvodu tvrzeného porušení svých základních práv podle čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Napadeným usnesením zrušil Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") podle § 149 odst. 1 písm. a) trestního řádu usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 28. července 2010 č. j. Nt 423/2010-363 a rozhodl podle § 397 odst. 1 trestního řádu, že vydání stěžovatele, občana Ukrajiny, k trestnímu stíhání do Gruzie pro blíže specifikované trestné činy je přípustné. Usnesením ze dne 29. září 2010 č. j. III. ÚS 2710/10-60 odložil Ústavní soud na žádost stěžovatele vykonatelnost napadeného usnesení podle § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
V průběhu řízení o ústavní stížnosti předložil ministr spravedlnosti napadené usnesení k přezkoumání Nejvyššímu soudu ve smyslu § 397 odst. 3 věta druhá trestního řádu.
Dne 17. února 2011 obdržel Ústavní soud přípis Ministerstva spravedlnosti, jehož součástí byla i kopie usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2011 č. j. 11 Tcu 113/2010-22, kterým bylo k opravnému prostředku ministra spravedlnosti zrušeno napadené usnesení vrchního soudu, jakož i jemu předcházející usnesení městského soudu. V návaznosti na zrušení napadeného usnesení vzal stěžovatel svým podáním ze dne 28. února 2011 ústavní stížnost v plném rozsahu zpět.
Za těchto okolností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než řízení o ústavní stížnosti podle § 77 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, usnesením zastavit.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. března 2011
Jiří Mucha předseda senátu