Ústavní soud rozhodl dne 10. listopadu 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele P. S., zastoupeného Mgr. Karlem Borkovcem, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. července 2009 sp. zn. 4 To 319/2009 a usnesení Okresního soudu v Blansku ze dne 26. května 2009 č. j. 3 T 322/2005-304, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Usnesením ze dne 26. května 2009 č. j. 3 T 322/2005-304 Okresní soud v Blansku podle § 283 písm. d) tr. řádu zamítl návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení v trestní věci vedené pod sp. zn. 3 T 322/2005. Jeho stížnost do tohoto usnesení Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. července 2009 sp. zn. 4 To 319/2009 zamítl. Výrok svého rozhodnutí opřel o analogické použití § 283 písm. b) tr. řádu, přičemž jej odůvodnil tím, že rozsudek, ohledně kterého stěžovatel podal návrh na povolení obnovy řízení, byl zrušen (podle § 37a tr. zákona) rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 18. dubna 2007 sp. zn. 2 T 158/2005, který nabyl právní moci dne 21. června 2007. K předmětnému zrušení došlo ve výrocích o vině, trestu a dalších výrocích, které měly podklad ve výroku o vině, a stěžovatel byl znovu uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., do kterého byly zahrnuty i skutky z rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 24. října 2006 č. j. 3 T 322/2005-214. Své úvahy uzavřel stížnostní soud konstatováním, že v době, kdy soud prvého stupně o návrhu na povolení obnovy řízení rozhodoval, neobsahoval naposled citovaný rozsudek výrok o vině a trestu, z čehož se podává nutnost analogické aplikace § 283 písm. b) tr. řádu, protože nelze povolit obnovu řízení proti rozhodnutí, které neexistuje. Předmětná usnesení obecných soudů napadl stěžovatel včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností. Tvrdil, že jimi bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. To z důvodu, že mu bylo upřeno právo na projednání jeho záležitosti ve dvouinstančním řízení, jelikož o nepřípustnosti jeho návrhu bylo rozhodnuto až ve II. stupni, aniž by se mohl k rozhodnutí soudu a závěru, na němž je argumentačně vybudováno, vyjádřit. Uvedl, že pro něj bylo překvapivé a nepředvídatelné a nadto pro věcné projednání u Okresního soudu v Blansku nemohla být daná věc dle tvrzení stěžovatele projednána současně s návrhem na obnovu řízení v jiném řízení, a to u Okresního soudu Brno-venkov, který odmítl zabývat se skutečnostmi předtím projednávanými v rámci návrhu na obnovu řízení u Okresního soudu v Blansku. V důsledku těchto námitek se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud v záhlaví označená rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Porušení práva na spravedlivý proces, jehož se stěžovatel dovolával, Ústavní soud neshledal. Ačkoliv stížnostní soud podložil zamítavý výrok oproti soudu I. stupně nikoliv věcnými, nýbrž formálními důvody, jeho rozhodnutí odráží v odůvodnění popsanou objektivní právní situaci a je zcela ve shodě se zákonnou úpravou, která takto jakýkoliv prostor pro věcné projednání návrhu stěžovatele na obnovu řízení nenabízí. Stěžovatelovo tvrzení, dle něhož Okresní soud Brno-venkov se odmítl zabývat skutečnostmi předtím projednávanými v rámci návrhu na obnovu řízení u Okresního soudu v Blansku potom postrádá právní relevanci, jelikož není pokryto petitem návrhu. Pro uvedené byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. listopadu 2009
Jiří Mucha předseda senátu Ústavního soudu