III. ÚS 2760/09

Odůvodnění

I. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 26. října 2009, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. července 2009 č. j. 2 Cmo 6/2009-177, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2008 č. j. 22 Cm 213/2006-157, jakož i usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. července 2008 č. j. 2 Cmo 34/2008-153, a to pro porušení článku 36 odst. 1, článku 38 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. července 2008 č. j. 2 Cmo 34/2008-153 bylo změněno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2007 č. j. 22 Cm 213/2006-123 tak, že námitka nedostatku pravomoci vznesená žalovaným podáním ze dne 18. října 2006 se nezamítá. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2008 č. j. 22 Cm 213/2006-157 bylo zastaveno řízení vedené pod sp. zn. 22 Cm 213/2006 (výrok pod bodem I.), dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok pod bodem II.) a že žalobci se vrací soudní poplatek (výrok pod bodem III.). Uvedené usnesení napadl žalobce (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatel") odvoláním. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29. července 2009 č. j. 2 Cmo 6/2009-177 bylo usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2008 č. j. 22 Cm 213/2006-157 potvrzeno (výrok pod bodem I.) a žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení (výrok pod bodem II.).

II. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), pokud nejsou dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ust. § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

Podle ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 22 Cm 213/2006 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel napadl dne 27. 10. 2009 usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. července 2009 č. j. 2 Cmo 6/2009-177 dovoláním, které je u Nejvyššího soudu České republiky (dále jen "Nejvyšší soud") vedeno pod sp. zn. 32 Cdo 34/2010. Ústavní soud zjistil, že o podaném dovolání dosud nebylo rozhodnuto. V souzené věci napadl stěžovatel usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. července 2009 č. j. 2 Cmo 6/2009-177 dovoláním, jehož přípustnost opírá o ust. § 239 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.").

V souladu s ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (ust. § 72 odst. 3 zák. o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (ust. § 72 odst. 4 zák. o Ústavním soudu). Podmínkou, která musí být v zásadě splněna ještě před podáním ústavní stížnosti podle ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Vyčerpáním všech procesních prostředků, jež zákon k ochraně práva poskytuje, není přitom jejich pouhé uplatnění, ale až rozhodnutí příslušného orgánu ve věci (srov. Filip, Holländer, Šimíček: Zákon o Ústavním soudu, komentář, C. H. Beck, 2001, str. 330; shodně rovněž např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 209/01 a sp. zn. II. ÚS 143/2000). Jak bylo výše uvedeno, v souzené věci stěžovatel podal proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. července 2009 č. j. 2 Cmo 6/2009-177 dovolání, o kterém dosud nebylo dovolacím soudem rozhodnuto. Není tedy důvodu pro to, aby Ústavní soud - v rozporu s výše popsaným principem subsidiarity, jakož i v rozporu s principem minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci (zde obecných soudů) - do doby, než toto řízení bude ukončeno, ve věci (paralelně) rozhodoval, neboť by tím mohl nepřípustně zasáhnout do pravomoci dovolacího soudu. Není ani důvodu pro to, aby Ústavní soud vyčkával se svým rozhodnutím až do vydání rozhodnutí orgánu, jenž o daném mimořádném prostředku rozhodoval, neboť by zbytečně prodlužoval řízení před Ústavním soudem. Lze dodat, že nic nebrání tomu, aby stěžovatel podal novou ústavní stížnost po doručení rozhodnutí o podaném dovolání. Podmínkou je pouze to, aby tento mimořádný opravný prostředek stěžovatel uplatnil řádně.

V souladu s ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. srpna 2010 Jan Musil v. r. soudce zpravodaj

Odůvodnění

Pod sp. zn. III. ÚS 2760/09 je u Ústavního soudu vedena ústavní stížnost stěžovatele směřující proti usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 2 Cmo 6/2009-177 ze dne 29. července 2009 a č. j. 2 Cmo 34/2008-153 ze dne 18. července 2008 a proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 22 Cm 213/2006-157 ze dne 3. listopadu 2008. Podle platného rozvrhu práce Ústavního soudu byla tato věc přidělena III. senátu Ústavního soudu, ve složení V. K., J. M. a Pavel Rychetský. Jako soudci zpravodaji připadla Pavlu Rychetskému.

Pavel Rychetský v souladu s ust. § 36 odst. 1 a § 37 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon") a s ust. § 10 platného rozvrhu práce Ústavního soudu požádal IV. senát Ústavního soudu, aby rozhodl o jeho vyloučení jako soudce z projednávání a rozhodnutí v předmětné věci, neboť se v ní cítí být podjatý. Ve své žádosti uvedl, že důvodem jeho podjatosti je skutečnost, že stěžovatele v dané věci zastupuje advokát Pavel Uhl, syn jeho dlouholetého přítele, který navíc působí jako advokát v advokátní kanceláři, kterou Pavel Rychetský založil. IV. senát Ústavního soudu, který podle platného rozvrhu práce rozhoduje o vyloučení soudců III. senátu Ústavního soudu, dospěl k závěru, že soudce zpravodaj Pavel Rychetský je na základě uvedených skutečností vyloučen z rozhodování a projednávání předmětné ústavní stížnosti. Proto rozhodl podle § 38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jak uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 11. listopadu 2009

Vlasta Formánková předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu