Plný text
III. ÚS 277/95 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu české republiky Ústavní soud ČR ve věci ústavní stížnosti E., zastoupené advokátem JUDr. V.S., proti rozhodnutí F.ř. v Č.B. rozhodl t a k t o
Návrh se o d m í t á. O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatel, společnost s r.o. E., podala dne 20. 11. 1995 Ústavnímu soudu ČR ústavní stížnost proti rozhodnutí F.ř. v Č.B., čj. 3885/93-2, ze dne 25. 4. 1994, a rozhodnutí Ministerstva financí ČR, čj. 152/43 912/1994, ze dne 18. 4. 1995. Ústavní stížnost byla doručena Ústavnímu soudu ČR dne 21. 11. 1995. Stěžovatel se uvedeným podáním dožaduje ochrany svých základních práv, zaručených Listinou základních práv a svobod, protože citovanými rozhodnutími finanční orgány měly porušit čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod ve vztahu k právům stěžovatele.
Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, musí splňovat náležitosti stanovené zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu ČR. Jednou ze základních podmínek řízení o ústavní stížnosti je podmínka stanovená v § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., tedy
III. ÚS 277/95 lhůta pro podání ústavní stížnosti. Podle uvedeného ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. V daném případě je posledním opravným prostředkem rozhodnutí Ministerstva financí ČR, čj. 152/43 912/1994, ze dne 18. 4. 1995, kterým bylo zamítnuto přezkoumání rozhodnutí F.ř. v Č.B., čj. 3885/93-2, ze dne 25. 4. 1994. Na dožádání Ústavního soudu ČR sdělilo Ministerstvo financí ČR přípisem čj. 152/19 968/1996, ze dne 29. 3. 1996, že napadené rozhodnutí tohoto orgánu bylo stěžovateli doručeno prostřednictvím jeho právního zástupce dne 26. 5. 1995 (v souladu s ustanovením § 17 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů). Tímto dnem ve smyslu § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. počala plynout lhůta 60 dnů pro podání ústavní stížnosti. Posledním dnem této lhůty je 24. 7. 1995. Ústavní stížnost však byla stěžovatelem podána až dne 20. 11. 1995 a Ústavnímu soudu ČR doručena dne následujícího. Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že ústavní stížnost byla podána opožděně. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nezbylo Ústavnímu soudu ČR než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu ČR odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. dubna 1996
JUDr.Vladimír Jurka soudce Ústavního soudu